Fandím Obamovi. Jeho přístup k problémům, které Amerika za poslední léta vyvolala, je zásadní. Naftaři a zbrojaři dohnali „svého“ prezidenta, kam potřebovali. A ten jim s radostí dělal „křoví“. Jenže není všechno ropa, co se třpytí. To už si uvědomují i mladí Američané, kterým se podle všeho válčit za něčí těžební práva nechce.

A tak asi půjdou volit Obamu. K jeho smůle. Amerika už jednou sympaťáka v úřadu měla. Dodnes o něm víme jen málo, přestože po něm mají pojmenované letiště, ulice, náměstí, knihovny, jsou o něm filmy, knihy a hry. Spekulace o jeho smrti byste nedokázali spočítat. Svatoušek to každopádně nebyl. Nechybělo moc a Karibská krize se mohla proměnit v „poslední“ nukleární válku.

Jenže lidi se mění. Přitom nemusíte mít doktorát z atomové fyziky, abyste si dali dohromady dvě a dvě. Kennedy se prostě velkým magnátům nehodil do krámu. Tak a teď mě klidně kamenujte. Já vím, zabil ho přece chudák Oswald. A dárky nosí Ježíšek.

Proč do toho štourám co? Protože mám strach. Mám strach, že se v občanech Spojených států něco hne. A zvolí Obamu. A on se samou radostí udáví burákem. Nebo dostane anthraxovou gratulaci. Taky poslední dobou padají dost letadla. Agenti nejsou už tolik loajální, co bývali. Co já vím. Stát se může cokoli. Jediné co můžeme říci s jistotou, že to nebude ničí vina.

Chtěl bych tmavému Obamovi popřát pevné zdraví a dlouhá léta. Je to sympaťák. Tak se za něj všichni modleme. Ať to nevyhraje… A nebo ano? Co když se lidi opravdu mění? Třeba po volbách?

Jakub Bouda