Hrobové se otevíraly už v pondělí večer na Letné, při derby pražských „S“. Do jednoho z hrobů pak zahučelo i angažmá trenéra Lavičky. Vzhledem k tomu, že je to během pár let již pátý trenér, musí pod Letnou dřímat alespoň sestra Etny. Špatné věci prý chodí ve trojici. A tak, aby toho nebylo málo, otřásla se zem ještě v Polsku. Škody na majetku ani životech nejsou, ale pohled na tabulku kvalifikace na MS ve fotbale je tristní. Tady je každý Rada drahý.

Než se zatřese zem, býváme díky výkonným přístrojům obvykle varováni. Seismologové odvádějí svou práci v rámci možností. Před ostatními záchvěvy musíte spoléhat na reakce bookmakerů. Jenže tady to ještě zdaleka nekončí. Poslední dobou se nám to tu klepe úplně celé. Politici mají podivné čachry s Kosa Nostrou, reforma zdravotnictví se nám zase posunula, přestože právě tady by bylo nějaké to zemětřesení na místě. Nemusím chodit daleko. Tuhle jsem si vystál ráno frontu na kartičku k očnímu, a děkoval přísným trenérům bojových umění, že mě připravili pro život. Uhájit si své místo mezi patnácti startujícími, když je v hře jen deset lístků, chce žaludek bez dávícího reflexu, reakce pilota F1 a snížený práh bolestivosti. Situace je zoufalá. Když se pacienti zlikvidují sami, co pak zbude na doktory? Nepovede to ke zvýšení poplatků u lékaře? A povede-li, půjde to aplikovat i na fotbal? Připlatím-li si třicetikačku k lístku, začnou zase kluci z reprezentace hrát? Těžko říct. Možná se to ještě všechno třese málo. Nechci aby mě začali chebští kamenovat, ale v tomto případě si říkám, jen houšť a více stupňů. Pro lepší zítřek.