Ale co se nás týká mnohem víc, je rozpočet našeho města. Podařilo se ho schválit celkem v klidu, nikdo nikoho nefackoval a ani nikdo nekřičel.
Kdo by křičet měl, jsou nevěřící. Rozpočet myslel na zubní pohotovost, na parkoviště, kterých je v našem městě zapotřebí nejvíce, a na dětská hřiště. Děti ovšem ostrouhaly, protože nezbudou korunky.

Proč?

Protože jsme si objednali kostel. Pravoslavný. Nebudeme si nic nalhávat, věřících je v našem státě, a v našem městě obzvlášť, jako šafránu, o pravoslavných radši ani nemluvit.

Přesto utratíme tři miliony za inženýrské sítě právě pro kostel. Kolik lidí to nakonec využije? Moc jich nebude. Většina Mostečanů má k víře vztah asi jako ke kvantové chemii.

Ale děti máme všichni.

A když chceme, aby zahodily marihuanu a spreje, nebude kostel to pravé ořechové. Když chce někdo hlásat víru, ať to dělá jako Jehovisti, pěkně za svoje.
I když uznávám, že až se budou za další miliony natáčet reklamní videoklipy o Mostě, bude se tam kostel vyjímat dobře. A ta dětská hřiště? Pánbu to zaplať.

Autor je mostecký spisovatel