Za pár dní tu máme volby. A s dary se roztrhl pytel. Tamta strana udělala charitu, jiní slibují co nám všechno dají, třeba i to, co by jiní údajně rozkradli. Ale jedná se opravdu o dary? Není to jen reklamní humbuk? Nečekají něco na oplátku? Vždyť už samotné inzerování o dárcovství se jeví jako reklama. A protože nejsme dnešní, víme že do reklamy každý investuje pro svůj užitek.

Ale nejsou všichni takoví. Znám spousty známých či kamarádů, kteří několikrát do roka zaklepou třeba u vrat dětských domovů, a potěší děti dortem, nebo třeba šampónem, který neštípe do očí, jako mýdlo s jelenem. Nejde o žádné paletové množství, stejně jako oni dárci nejsou žádná velká zvířata. Většinou jde obyčejné živnostníky, ba či jen zaměstnance. Možná jste to i vy, nebo váš soused. Ale pochybuji, že máte na dveřích plakát, na kterém se bušíte do prsou, jaký jste dobroninec. Tihle lidé to zpravidla dělají pro dobrý pocit. A nebo jen proto, že to je zapotřebí.

Nastává tedy otázka, jaký mezi těmito dárci rozdíl? Věřte že veliký. Takový malý človíček z dětského domova (a nejen odtamtud), si rád umeje hlavičku, nebo dá něco na zub i v mezi-volebním období. Tedy v době, kdy si ti velcí, co se teď tak předhánějí v prezentacích svých darů, na nějaké potřebné ani nevzdychnou.

A závěrem? Nechci nikoho nabádat, aby se rozdal z posledního. To ani není třeba. Spíš bych chtěl něco vzkázat těm „velkým“ dárcům. Opravdu myslíte že tohle vám vyhraje volby? Dost možná. Svět už je takový. Ale až si příště budete zase dávat drahý inzerát, o tom, jak jste něco rozdali, zkuste se zamyslet, zda jste místo toho nemohli dát víc, a potichu.