Na účtu není pár tisícovek, které tam měly být. A ta velká, honosná firma, co za baráky inkasuje miliony, krčí rameny.

Je krize pane. Nemůžeme vám zaplatit částku, kterou naše sekretářka denně provolá při objednávání pizzy. Nějak jsme si zvykli vymlouvat se na krizi.
Jenže to má trochu mouchu na kráse, když vám to někdo vypráví z nastartovaného mercedesu. Švejk by to řešil jednou, pořádnou přes hubu. Jenže už nemáme Rakousko-Uhersko. Nakonec by vás to ještě přišlo setsakramentsky draho.

Ale kdyby šlo jen o peníze. Ty už jste oželeli. Zapnete internet. Některé služby neběží, jak mají. Vypadá to, jako kdyby jste neměli veřejnou IP adresu, o kterou jste čtyřikrát žádali, jednou dokonce osobně. Na jejich firmě. A podpis krví. Překousli jste, že nestačí vzít telefon a objednat si tak banální službu. V roce, kdy opravujeme kosmická WC, se musíte sbalit, a běžet podepsat cár papíru, aby vám něco zapnuli. A výsledek? Nezapnuli. Někam tu žádost zašantročili. Běžte to podepsat znova, a doufejte. Nehoráznost.

Vaří se vám krev. Sbíháte schody, protože nejede výtah. Ve schránce máte oznámení z pošty, že vás nezastihli doma. Krucitýrkn. Začínáte mít pocit, že by jste našli uplatnění pro ten granát po dědovi.

Nechte to bejt. Zejtra je taky den, nebude to vo nic lepší, tak proč si to ještě víc kazit. Však on vám dnes na help-linku někdo zavolá. Tak si zchladíte žáhu. Nehorázně.