Nikdy to ovšem nebyl žádný zázrak. Kulturák měl jedno obrovské lákadlo, a to planetárium. Kino už tak navštěvované nebylo, plesů tam bylo jako všude jinde. Spodní restaurace funguje dodnes. A to je asi jediné, co ještě funguje. Z kulturního domu se stala velká prodělečná tržnice, se smradlavým bazénkem a potrousenou kopulí zmíněného planetária. Co s tím?

Současný provozovatel by to chtěl opravovat z dotací, na které je ale asi taková šance, jako že se Vatikán vrhne na vesmírný program. Investor není. Jediného šílence, ochotného investovat do zbytečností, ovládá pan Kabíček, a ten si ho nechává v záloze pro mostecký Nou Camp.

Střízlivý odhad oprav Repre je 400 milionů. To je dost na něco, co bude pořád vypadat stejně hrozně, jen z toho nebude unikat teplo. Čili, i kdyby na to bylo, proinvestovat takové peníze, kvůli třem plesům v roce, je nesmysl. Jestli chceme do lidí dostat kulturu, zadotujme jim lístky do divadla (i když to asi není třeba, v divadle je vyprodáno pořád), a opravme jim knihovnu. Večer s knihou je vždy poučnější než noc v hospodě, byť je umístěná v kulturním centru.

A co teda s tím kulturákem bez kultury? No ten je zralej na ránu demoliční koulí. O nic nepřijdeme. Asijskejch bufetů je tu víc jak v Saigonu, sázková kancelář je na každém rohu a hospod? Stačí si vybrat. A co tedy místo toho? Planetárium půjde určitě zachovat. A choděj do něj hlavně děti, nebo rodiče s dětma. Tak co nějak pěkně využít ten plácek. Třeba tou bruslařskou plochou, kterou už kdysi chtěl koupit primátor Bártl. A kousek pro parkování. Samozřejmě zadarmo. Vždyť je to pro lidi.

Autor je mostecký spisovatel