Většinu diváků nic jiného nezajímalo. Ani vám vlastně nevím, jestli máme nějaké curlingové mužstvo, ale jsem si jist, že kromě těch pár lid,í co to hrají, to neví nikdo.

A to je kámen úrazu. Zatímco hokejisté i fotbalisté, tedy masově podporovaní sportovci, jsou drasticky přepláceni a neustále se investuje do jejich vybavení, na ostatní sporty se u nás kouká skrz prsty. Ono to ne vždycky vadí. Město Most má své mistry světa v kickboxu i bez milionových podpor a Sáblíková vypálila všem rybník, přestože trénovala tamtéž. Jenže to je právě ta potíž. Když se láme chleba, dozvíte se pak perlu, že není třeba stavět halu, když se lze připravit i na Lipně.

S mosteckými fotbalisty je to podobné. V případě, že projde stavba nového stadionu, nezlepší se hra. Prostě se jen vystaví další obchoďák, kam budou moct čutálisti zajít do kina, aby si odfrkli, když dostanou šišku. Vzkázal bych jim, ať si zatrénují na louce, aby to bylo stejným metrem. Třeba by jim to paradoxně pomohlo k lepším výkonům. Kdo ví.

Ale proč hned omezovat sportovce. Ti aspoň něco dělají. Máme tu jiné, kterým se nechce a metr je také dvojí. Ne že bych kvůli tomu nemohl spát. Můžu. A proto se radši zamknu, aby mi nějaký „rychločórkař“ nevymydlil byt. Protože tihle týpci, ti si chodí pro zlato stadion nestadion.