To, že jsem nakonec v obchodě zjistil, že akce byla o den dřív a nějaký lempl jen zapomněl sundat baner s reklamou, je věc nepodstatná. Co ovšem za zmínku stojí, je jak jsem se do Prioru dostával. Jsem už starší člověk, léta sportu na mě zanechala viditelné stopy a můj nejoblíbenější film je „Díky za každé nové ráno“. A jelikož jsem si toho vědom, neskáču už padákem, nešplhám po skalách a skateboard jsem pohřbil hluboko ve sklepě. Opatrnost nade vše. A pak vyrazíte na nákupy.

Pod porážkami vám křupou střepy dlaždic. Snažíte se používat ty vcelku, ale ty se zase překlápějí jako plošiny v Indiana Jonesovi. Kotníky zoufale křičí o pomoc při pokusech o zachování rovnováhy. Zkrátím to. Nakonec mě jedna dlažka dostala. V dlaždici luplo, v kotníku křuplo, pod čéšku vběhl ostrý úlomek a zrak se zalil krví. „Já někoho zabiju“, proběhlo mi hlavou. Odbelhal jsem se opřít o zídku, která stojí okolo. Když se mi pod rukama část rozdrolila, vzdal sem to. Rychle jsem v tom podmáčeném brlohu nakoupil a doufal, že narušená statika vydrží, než proskáču alespoň před Repre.

Nevím, co tím vlastník, společnost Le Cygne Sportif, sleduje. V jejich portfoliu jsem nikde demoliční práce nenašel, ale tady si koledují o průšvih. Až to jednou spadne někomu na hlavu (a vzhledem ke stavu zdi u tržnice to nebude dlouho trvat), jen proto, že nejsou schopni zajistit pár běžných oprav, budou to na zemětřesení svádět těžko. A já nevím jak vy, ale já si radši nakoupím jinde.⋌Autor je mostecký spisovatel