Kdyby podobná opatření platila na průmyslovém Mostecku pro venkovní nošení už před desítkami let, lidé by tehdy nemuseli předčasně umírat.

Dávno před vypuknutím koronakrize se respirátory či roušky běžně nosily třeba v asijských velkoměstech, které sužuje smog. Tamní vlády doporučují ochranu plic kvůli škodlivému jemnému prachu z továren a aut. Na Mostecku od 40. let minulého století poškozovalo zdraví obyvatel intenzivní spalování uhlí. Smogy v Podkrušnohoří vrcholily v 80. letech a prokazatelně zkracovaly život obyvatel a snižovaly imunitu narozených dětí. Proto se omezoval pohyb venku a školáci byli během inverzních mlh doma. Šití a nošení bavlněných roušek se ale za totality masivně nerozšířilo.

Když si na toto vzpomeneme, současnou zpřísněnou ochranu dýchacích cest možná více oceníme. Nemusí být ani zdarma, jak to žádá část opozice. Stačí, aby byla zdravotní pomůcka dostupná a levná. Jednorázová rouška se dá v Mostě sehnat za 2,90 Kč, ale i za 10 Kč. Dvě na každý den, to je měsíčně 600 Kč.

Chránit plíce před koronavirem a rostoucím automobilismem se sice vyplatí, ale vše má své meze. Člověk bez vyžadované ochrany přece nemůže zůstat o hladu jen proto, že si nemohl koupit chleba.