Společná Mája v Sudetech, to je skutečná óda na radost. Jenže ta uličnice je na tom stále lépe a oba přátelské tábory jí mají co závidět. Výšku, z které vidí svět.

Zatímco negramotný hmyz si létá, kam chce, inteligentní Češi a Němci nesmějí stále přes čáru na nákup, do práce, za rodinou ani k lékaři. Na cestě, kde se rozdělení sousedé potkali, přitom není ani závora. Je absurdní zastavit se a nesmět udělat krok vpřed do vzduchu, když jste to předtím dělali milionkrát. Jako by vás teď chránil neviditelný štít. Jenže ve vsi za kopečkem nečíhá vetřelec. Aktivisté ve své Výzvě za svobodné sousedství správně upozornili, že hranice se už mohla otevřít. Epidemiologická opatření jsou v obou státech podobná, takže není důvod dusit malý přeshraniční styk. Zákaz možná pomohl na začátku, kdy se zmatené státy jako raněná zvířata uzavřely do sebe a lízaly si první rány. Teď, když se vám může kadeřník hodinu hrabat ve vlasech, ztrácí ochrana před sousedy smysl.

Pandemie ukázala, jak důležitá je pro příhraničí svoboda pohybu. Nejde o jednorázovou dovolenou u moře, ale o živobytí, lidské vztahy a kulturní projekty. Nezapomeňme, jak se po válce obtížně budovaly. Je možné, že budou další krize a politici budou chtít země znovu uzavřít. Hájit národní bezpečnost má však své meze. Příště je třeba ponechat přeshraniční styk alespoň v rámci sousedních okresů. Podmínky se dají předem dojednat. Vždyť lidem ze severních Čech jsou Drážďany blíž než Praha. Nebojme se. Eurovčelka Mája také ví, kde má svůj úl.