Sběratel rádií a radioamatér Oldřich Adamec je nejstarším rodákem vísky Saběnice, která je osadou obce Havraň. Je mu dvaasedmdesát. V Saběnicích žije nepřetržitě od roku 1949 a pochází z pěti dětí. Do školy chodil v Havrani, kde se školní budově říkalo drůbežárna. Dlouhý jednopodlažní objekt dodnes stojí, jsou v něm obecní byty, krámek, obecní knihovna a školka.

Zdroj: DeníkMladého Oldřicha do učení na zedníka nevzali kvůli potížím s páteří, a tak začal po kolektivizaci venkova dělat ve státním statku a později získal výuční list traktorista – mechanizátor. Pracoval v živočišné výrobě. Byl pracant. „Dělal jsem, co bylo potřeba, protože já zvládl cokoliv. Byl jsem v dílně, nebo jsem jezdil,“ řekl. Dnes chodí o holích.

Do města ho to netáhlo. „Člověk na to neměl ani čas, protože furt makal. Volné soboty, neděle nebo dovolené skoro nebyly, protože mě stejně vytáhli do práce,“ vysvětlil.

Poutní mše svatá na zámku Jezeří, v kapli Panny Marie Bolestné, kterou celebroval Martin Davídek, generální vikář litoměřické diecéze.
Poutní mše oživila zájem o trn Ježíše. Na zámek Jezeří se vrátila po 80 letech

Navíc se staral o domácí zvířata a o svou zahradu. „Stále bylo co dělat,“ zavzpomínal na dobu, kdy byl ještě zdráv a choval slepice, králíky, ovce a pár býků. Rád zahradničil, pěstoval zeleninu a brambory, ale nyní ho znepokojuje sucho a ubývání vody z krajiny. „Bude to pokračovat. Na suchu pohoříme, budeme shánět palmy a kupovat velbloudy,“ řekl s nadsázkou, ale s vážnou tváří.

Na státním statku se musel ohánět i v zimě, protože zvířata potřebovala jíst a v Lišnici se pro ně vyráběly slaměné granule se šrotem. Zaměstnanci byli vymrzlí na nakladači, zásobovali chlívy v okolních vsích, které dnes už neexistují.

I Saběnice se od té doby proměnily. „Já byl zvyklý na starou vesnici, dneska je to pro mě jako napůl město. Už nikam nemůžu chodit, takže nikoho skoro neznám. Dřív tu bylo lidí mraky a chovali se jako rodina,“ uvedl starousedlík. Kdysi byly v Saběnicích hospoda, krámek, trafika a kaple na návsi, ale postupně zmizely. Sušárna chmele a špejchar prý v roce 1964 dokonce shořely. Také oslavy prvního máje s alegorickými vozy zůstaly jen na fotkách.

Ulice Moskevská projde letos dopravní úpravou se změnou parkování i přestavbou zastávek MHD nad knihovnou.
S jarem se rozjedou opravy. Obnova čeká silnice z Mostu na Chomutov i Žatec

V éře státního statku se podle rodáka ve vsi střídalo hodně lidí. Obec vzkvétala hlavně před válkou, kdy v ní žili Němci, ale ti se po roce 1945 museli vystěhovat a opuštěná ves málem zanikla. Statek později zboural řadu nepotřebných domů a vesnici zároveň hrozila likvidace kvůli uvažovanému zřízení výsypky pro okolní těžbu uhlí, z čehož nakonec sešlo. Začátkem 90. let žilo v Saběnicích jen pár desítek lidí, teď je to několikanásobně víc díky výstavbě nových rodinných domů.

Oldřich Adamec je součástí změn, ale starý dům, ve kterém žije, jakoby uvízl v minulém století a připomíná muzeum. Senior má v obýváku například desítky retro rádií, gramorádií a budíků. Má i kuriozní televizor s rádiem z roku 1956 a k řadě přístrojů i schémata. Technika ho odjakživa bavila, a tak není divu, že je také radioamatérem v občanském CB pásmu. Dokud byl zdráv a byla otevřená havraňská Sokolovna, pořádal v ní dvakrát do roka, v dubnu a září, srazy radioamatérů. První se konal v roce 1997 a i na další jezdili nadšenci z celé ČR. Scházelo si jich na 170. „Havraň tím byla vyhlášená,“ uvedl organizátor, který je hrdý na své kroniky ze srazů a který s vysílačkou stále pracuje. Dělá mu radost spojit se tímto způsobem s lidmi s různých zemí, třeba s posádkou plachetnice na Jadranu.

S nástupem mobilů podle něj radioamatérů ubylo a na srazy jezdí hlavně starší generace. Setkání pokračují, ale přesunula se do Mostu. Na letošní dubnový sraz svých kolegů z éteru se Oldřich Adamec kvůli potížím s pohybem nechystá. Ale na tahací harmoniku ještě hraje. To pak bývá veselo.