Sklenkami vína na prostřených stolech proniká intimní světlo lampiček, olizuje lanové zábradlí nad měkkými koberci u teras a mizí v tmavých závěsech za jevištěm. Skupinky prvních hostů tiše klábosí pod horním barem a mávají dalším příchozím, jako by se i oni ocitli na palubě výletního parníku, který je z města vyveze do hluboké noci oceánu. Za chvíli začne dole na pódiu přednáška Jana Buriana o Islandu.

Je to premiérová komorní akce nového kulturního zařízení v Mostě. Jmenuje se Studio3. Vzniklo z opuštěného sálu v suterénu městské knihovny, kde před třiceti lety bylo kino Mír, než se stalo divokou diskotékou a po jejím krachu zchátralým skladem přeplněným nejrůznější krámy. Teď je to opět společenský prostor a navíc víceúčelový. Technici ze sousedních dvou nahrávacích studií Ponte Records z něj během chvilky dokáží vytvořit třetí nahrávací studio určené pro větší kapely a orchestry. Takovou proměnu – kino, diskotéka, smetiště, kulturní a nahrávací sál - Most ještě nezažil. Intenzivní úprava sálu trvala rok a půl.

„Jsem šťastný, protože to stálo za to. Najednou je zde prostor pro kulturu,“ svěřuje se hudebník a zakladatel Ponte Records Míra Kuželka, který Studio3 vytvořil se svými kolegy. Podnikavý nadšenec stojí ve svém typickém kovbojském klobouku na místě, kde ještě před sedmi lety ležela hromada starých pneumatik, a očima hledá mezi stoly kamaráda Ludvu, který se svou partou udělal nejvíc práce. Ruku k dílu přiložil každý z personálu nahrávacích studií. „Fungovalo to úplně bezvadně,“ vzpomíná Kuželka na společné budování. Zatím se plánuje, že akce pro veřejnost se ve Studiu3 budou konat třikrát čtyřikrát do měsíce.

„Jaké si dáte? Červené, nebo bílé? Hezky se bavte, ať se vám tady líbí,“ vítá Kuželka první hosty. „Tak, co tomu říkáte?“ ptá se u welcome drinku. Odpovědi návštěvníků se shodují: „Je to pěkný! Super! Vypadá to velmi mile.“

Podle Kuželky může sál sloužit například pro večerní komorní divadelní představení, vyprávění různých osobností nebo pro malé koncerty. Přes den to ale bude hlavně studio pro nahrávání. Díky kaskádovému uspořádání se do sálu vejde i větší hudební těleso, třeba jazzový či dixielandový orchestr. Stačí dát pryč stoly, instalovat paravány, připravit místo pro dirigenta a odhalit za závěsem průhlednou režijní kabinku se zvukařskou technikou. Sál už je pro tyto účely vyzkoušený. „Akusticky je výborný,“ upozorňuje Kuželka.

Filmař Jaromír Malý mu kdysi řekl, aby s torzem bývalého městského kina Mír něco udělal, když se jmenuje Míra a provozuje za zdí nahrávací studia. Bláznivý nápad nezapadl a myšlenka se postupně rozvíjela. A když přišla pandemie covidu, naskytla se příležitost a čas rozšířit zázemí pro nahrávání do Míru. Součástí jeho proměny na Studio3 je i expozice portrétů známých českých herců a starých promítaček koupených v jednom letním kině. „Chceme zachovat ducha místa, a tak připomínáme, že tu bylo kino,“ vysvětluje Kuželka. Nevylučuje, že studio někdy uspořádá i kinokavárnu pro fajnšmekry, aby se v Mostě rozšířila nabídka pro náročnější publikum.

„Toto prostředí by mělo vždycky navštěvovat obecenstvo, které je intelektuálně příjemné a je nám blízké. Budeme si sem zvát účinkující, které máme rádi a které budeme chtít vidět naživo,“ dodává Kuželka. Proto není náhoda, že provoz ve čtvrtek 24. září zahájil písničkář, básník a cestovatel Jan Burian. „Musím smeknout poklonu, protože ten klub je krásnej. Já takové znám jenom z filmů, kde nějaký zpěvák chce udělat intimní koncert a takhle to tam vždycky vypadá,“ řekl Burian předtím, než začal divákům poutavě a vtipně vyprávět o Islandu.

Město Most teď nemá kulturní dům. Velké Repre v centru je dlouhodobě zavřené, protože je ve špatném technickém stavu a rekonstrukce se stále připravuje. Funkci kulturních zařízení převzaly kromě divadla, muzea, knihovny a uměleckých škol hospody, kluby a další objekty, například Bridge 714, kavárna The Most café a Galerie Bunkr. Kino Zahražany bylo zbouráno. Zbyl Kosmos.

Míra Kuželka
Muž s kloboukem. Mostecký patriot, muzikant, textař, podnikatel, zakladatel nahrávacích studií Ponte Records a internetové televize Ponte Reports vysílající rozhovory se zajímavými osobnostmi. Narodil se v roce 1967. Svůj hudební talent začal rozšiřovat v základní umělecké škole, kde studoval operní zpěv. Pak se dal jako samouk na kytaru. Je frontmanem skupiny Petr Kalandra Memory Band a jedním z organizátorů hudebního festiválku v areálu zámku Korozluky. Vyučil se elektrikářem a pracoval na šachtě. Později si našel práci v Okresním kulturním středisku v Mostě. Po listopadu 1989 se vydal vlastní cestou. Psal i texty k písničkám českých populárních hvězd, například pro Šárku Rezkovou, Sisu Sklovskou, Helenu Vondráčkovou, Davida Kollera nebo Karla Gotta.