Předchozí
1 z 4
Další

Malíř Eduard BártaZdroj: Deník/Martin Vokurka

Ve školních letech nemaloval o mnoho víc než ostatní, ale mezi jeho oblíbené činnosti malování patřilo. Rok chodil na výtvarku do „lidušky“ ve starém Mostě. Pak měly převahu jiné činnosti, třeba skauting v letech 1969 a 1970, než ho zrušili, a potom modelaření lodí a letadel v modelářském klubu pod hlavičkou Svazarmu. Co už měl tehdy rád, byly obrazy starých mistrů, které vídal při rodinných výletech na našich zámcích a v obchodech se starožitnostmi v Teplicích a Karlových Varech.

Dílo Eduarda BártyZdroj: Eduard Bárta

Po roce 1989, kdy se otevřely hranice na Západ, se dostal do řady muzeí s obrazy v Holandsku a viděl tam úžasné věci. To duchovní spojení se starými mistry, kteří věděli a uměli, ho přitahuje stále. Na jejich obrazech si obvykle nejprve všímá barevnosti, techniky malby, perspektivy, způsob ztvárnění postav a nápaditosti. Zajímá se ale také o to, jak lidé v tehdejší Evropě žili, jaké se dodržovaly zvyky a jaké příběhy a pověsti se tradovaly.

Malíř Eduard BártaZdroj: Deník/Martin Vokurka

Mostecký malíř chce, aby jeho díla měla nějaký příběh, myšlenku nebo motiv k zamyšlení. Česká krajina ozdobená starými chalupami, mlýnem, kostelíkem, hradem tak to má rád. Aby připomněl náš původ, nezapomíná ani na křížek či kapličku. Téměř každý obraz, přestože si předem v tužce připravuje skicu, je pro něj nové dobrodružství. Nikdy neví, jak to dopadne.

Dílo Eduarda BártyZdroj: Eduard Bárta

I v průběhu malby přijdou nové nápady a výsledek, ten se teprve se štětcem v ruce postupně odhaluje. „Jsem rád, když obraz někoho osloví, potěší oko i srdce. Dobrá kritika mě také zajímá a jsem za ni rád, protože mě posune někam dál. Malovat nějak jinak neumím a ani nechci. Ostatní říkají, že v mých obrazech je trochu té klukovské naivity, tajemna a fotografické reality, která ale je spíše mojí fantazií.“.