Léta a festivalová sezóna skončila, jak byste zhodnotil tuto sezónu?

Šmahem. Zahráli jsme pár koncertů, přežili jsme, což je zásadní, protože je to náročný, ale zároveň i krásný.

Kde se vám líbilo nejvíc?

Nemám tušení, nepamatuji si totiž jména těch míst.

Takže dovolená nebyla?

Měl jsem dovolenou. Během dovolené jsem dělal v ořechu, v koruně stromu u nás na zahradě klacíkový domek pro děti, svazoval jsem ho provazy, není tam ani jeden hřebík a dokázal jsem to.

Povedlo se to, domek stojí.

Povedlo se to. Také jsem katalogizoval obrazy severočeského akademického malíře Přemysla Straky, což je můj strýc, ale to ještě není hotové.

Co vás ještě čeká do konce roku?

Chystáme nějaké koncerty, budeme připravovat videoklip s Davidem Ondříčkem k písničce Mávej. Jinak ještě budu trochu hrát v divadle Na Jezerce, jako host a pak přijde další rok.

Když zabrousíme k filmu. Nedávno vyšel váš nový film Muži v naději, jak se vám líbilo natáčení?

Natáčení bylo krásné. Měl jsem úžasné partnery, Bolka Polívku, Vicu Kerekeš, Petru Hřebíčkovou, Simonu Stašovou, úžasní lidi a bylo to moc hezký.

Lišilo se toto natáčení od jiných nátáčení?

Tak je to všechno daný postavou režiséra a scénáristy. Jirka Vejdělek je prakticky tyran, řekl bych, protože má v hlavě jasnou představu, ze které nechce vůbec ustoupit, ale myslím si, že když je i ten scénárista, tak to vidí mnohem více dopředu než kdyby byl jenom režisér, ale je to takhle a lidi na to chodějí.

Naplňuje vás více hudba nebo filmy? Koncertování nebo natáčení?

Nemám to takhle daný. Tím, že střídám různý věci, je to pro mě krásný, splnily se mi dva pubertální sny, že budu mít kapelu a budu hrát ve filmech.

A trávíte více času na koncertech, natáčením filmů nebo v divadle?

No divadlo jen okrajově a natáčení je jen intenzivní záležitost během toho roku a ty koncerty jsou tak roztroušený, že v součtu se vyrovnají tomu natáčení, takže tak půl na půl. To natáčení je shluknutý do nějakých 2-3 měsíců a ty koncerty jsou celý rok.

Radka Plechatá