Slavíte svátek svatého Valentýna? Kupujete dárky, květiny, drobnosti pro radost?
Neslavím. Já se snažím svým blízkým dělat průběžně radost po celý rok, ne jen jeden den v roce – a povinně, jako na povel.

Chystáte na léto CD. Uvažujete také o vydání DVD s nejlepšími čísly ze svých zábavných TV pořadů?
Uvidíme, možná se to stane a do roka a do dne vyjde dívídíčko s výběrem z Hvězd, které nehasnou nebo ze Šance.
Momentálně rozjíždím určitá jednání a rád bych se na obrazovku vrátil v aktivní roli, ale nechci to zakřiknout.

Letos slavíte 10 let na scéně. Když se ohlédnete – kolik interpretů jste za tu dobu imitoval, zpíval?
To je taková nejčastější otázka, ale nikdy jsem to nepočítal. Určitě to ale nejsou desítky, ale stovky.
Když jsem tu otázku dostal poprvé, to bylo v roce 2001, tuším, že do časopisu Květy, nebo nějakého magazínu, tak se to pokusil spočítat můj nejbližší spolupracovník, impresário Milan Kamír. A došel k číslu 135. Takže, jestli to bylo tehdy tolik, a vezmu-li, že každý rok jsme natočili řádově deset pořadů a v každém z nich jsem dělal jednoho nebo dva nové interprety, tak je to dalších osmdesát. A další solitéry, Silvestry a podobně… Takže to vychází na zhruba dvě stě, dvě stě padesát…?

Připadáte mi jako velký suverén. Stalo se vám někdy, že jste na pódiu stanul vedle člověka, kterého jste vždy obdivoval a tak jste si z něj „sedl na zadek“ a musel jste to hrát tak, aby to nebylo poznat?
Ježíš – to se mi stávalo pravidelně! V pořadech Jsou hvězdy, které nehasnou i Hvězdy letí do století i v Abecedě hvězd. Já jsem si vždycky těch sedm let v České telebvizi na obrazovce každý měsíc plnil jeden sen. Ať už to byl Karel Gott – to byl jeden z těch největších, zpíval jsem na televizní obrazovce s Boney M, setkal jsem se s Drupim, s Richy é Poveri zase na jiných akcích. Setkal jsem se i s Petrem Dvorským, se strašnou spoustou pro mě legend. Zpíval jsem s Evou Urbanovou – komu se poštěstí zazpívat si duet právě s ní?!

Byla tedy i tréma?
(smích) Samozřejmě, že se mi vždycky třásla kolena…

A jak jste to řešil?
Na to měl režisér František Polák vždycky radu: „Hraj to, jak nejlíp dovedeš, ty lidi to nesmí poznat!“ A já na to: „No jo, ale já jsem jak kluk, kterej dostal novou hračku.“ A on: „Užívej si to! Užívej si to, ale vždycky se chovej tak, aby tě ten divák viděl jako vítěze!“

Říkal vám to pouze on?
Ne, radilo mi to v začátcích hodně kolegů. Prostě říkali: „Každej někdy vypadne z role, každej dostane trému, každej je někdy něčím vyvedenej z míry. Ale důležitý je pro profesionála bejt natolik připravenej, aby tu masku dokázal včas nasadit a lidem s nonšalancí nahodit. „Tohle se mi stává každej den…“

Máte nové internetové stránky. Co je na nich zajímavého?
Je tam spousta informací o mně, ale také třeba spojení na mé internetové rádio. To je můj další dárek pro posluchače a fanoušky.