REPORT: Trutnov? Žánrový guláš, ale výborně okořeněný

Pankáči z Visacího zámku vedle rozverné Vltavy, tvrdý alternativní metal Hawk Eyes před Martou Kubišovou, alternativní rockeři dEUS a Havelkův swingový orchestr Melody Makers. Tito interpreti se střídali na hlavní stagi trutnovského festivalu.

Někomu by se tento line up mohl zdát šílený, já jsem si ho užila téměř celý. Vynechala jsem pouze metal ze strachu o své ušní bubínky a belgičtí rockeři mě také moc nezaujali. Českými interprety se mi ale pořadatelé trefili do černého. Nedovedu si představit lepší sestavu.

Stanová stage vždy zklame zvukem

Před hvězdnou čtveřicí jsem ještě zhlédla posledních pár písniček The Boom Beatles Revival Band. „Jejich repertoár je správně vyvážený. Polovina věcí jsou naprosto známé fláky a ta druhá zase neznámé věci, které potěšily a překvapily i mě velkého fanouška Beatles," řekl Petr Mizera z Liberce a já zalitovala, že jsem nepřijela dříve. Škoda jen, že tato kapela hrála ve stanu, který se nikdy nepodaří ozvučit tak, jako otevřenou scénu.

Věčně optimistická Vltava mi vždy zvedne náladu. Surrealistické texty, charismatický hlas Roberta Nebřenského, kytarové vyhrávky a zajímavé harmonie. Tahle banda nikdy nezklame. Usměvavá pětice hraje věci z nové desky Komedianti se vracejí domů i starší skladby, z kterých jsou nejžádanější ty zvířátkovské Zajíc a koza, Kapitán pejsek, Prasátko a spol. Kapela by se neměla bát fanouškům nabídnout i nové věci. Spousta kapel na koncertech sází na svoje hitovky, ale takhle se vlastně nikdy nikam neposunou. Vltava se toho nebojí a s každým koncertem je znát, že jejich příznivci velmi kladně přijímají i novou tvorbu. Tahle veselá parta se rozloučila již brzy novou českou hymnou Já už dělat nebudu.

Z svého nedostatku udělali přednost

Hned po Vltavě nastoupili čeští punkoví králové Visací zámek. Na scéně už pobývají třicet let, a tak vybrali z každé desky něco. Dostalo se i na tu novou, ze které zazněl song Padesát. Bohužel se nedostalo na drsný popěvek Prezident.

V hodinovém bloku zazněly například písně Domovnice, Vlasta, Cigára, Kanárek, Známka punku, Traktor a další. Většina současné hudby je poznamenaná nedostatkem hudební vzdělanosti. U hudby, která se snaží působit umělecky je to trapné, ale Visáči si z tohoto nedostatku udělali přednost. Jejich písničky jsou krásným a spontánním projevem radosti ze života.

Indická lahůdka od harekrišňáků

Super tvrdou metalovou bandu Hawk Eyes jsem raději vynechala a zašla jsem si na večeři do stánku harekrišňáků Govinda. Jejich kuchyni prostě zbožňuju. Kořeněná směs zeleniny s rýži. Kulinářský zážitek. Musela jsem si přidat ještě chuťovku brambory v těstíčku. Škoda jen, že občerstvení tohoto typu najdeme na málo českých festivalech.

Překvapivě nejkouzelnější atmosféru měla zpěvačka Marta Kubišová, která sice není festivalový typ, ale vystupovala tu již poněkolikáté a na jejím koncertu bylo atrium před hlavní stagí nejvíce natřískané.

Měla jsem čest vidět pěvkyni na koncertu v kostele a vystoupení na Trutnově bylo úplně jinak koncipované a mnohem živelnější. Některé písničky zkrátila a spojila do bloků, jiné zpívala celé. Skoro vždy s ní zpíval dav.

Diváky si získala svou pokorou

Zazpívala skoro všechny své hity Cesta, Depeše, Modlitba pro Martu, Nechte zvony znít.. Předělávku od Beatles Hey Jude dala dokonce dvakrát. Škoda jen, že nehraje svoje nejhezčí písničky Někde musí být ráj a Zdivočelá země.

Drobná kultivovaná žena si dokázala podmanit publikum, které ji hltalo pohledem. Každou píseň uvedla pokorně slovy jako „Dovolte, abych vám představila… Dovolíte mi, abych teď zazpívala…".

Ještě v něčem Trutnov Open Air Festival vynikal, a to ve stáncích se suvenýry, doplňky, oblečením a dárkovými předměty. Snad nikde jsem neviděla takový výběr. V lesíku za hlavní stagí vyrostlo malé nákupní městečko.

Na festivalu ani nebyly fronty na pivo, jídlo a záchody. Jen ochranka u vstupu byla až příliš ostražitá, takže kontroly u vchodu dost zdržovaly vcházení do areálu.

Swingoví šviháci v nažehlených oblecích

Poslední hudební těleso, na které jsem se velmi těšila, byli swingoví šviháci Melody Makers, kteří přišli ve svých nažehlených a uhlazených oblecích a posadili se za své pultíky. Havelkův orchestr hrál převážně zahraniční pecky, které zpěvák uváděl krátkými vtípky a historkami o jednotlivých písních.

V druhé polovině vystoupení předvedla část orchestru hru na valchu, hřeben i škopek. U hřebenu dokonce umělecký ředitel bandu uvedl přesný návod, jak na něj hrát. Nakonec Ondřej Havelka nezapomněl ani na tanec na písku.

Mezi posledními skladbami zazněla i nádherná pomalá píseň Jiřího Traxlera Jedu nocí, která zazněla v Havelkově muzikálu Zločin v Posázavském Pacifiku.

Videa