Zbývá pár hodin do okamžiku, kdy vstoupíte na pódium. Co vás do té doby ještě čeká?

Bude to zvuková zkouška, potom nahrání intra, které nahráváme v každém městě jiné dle atmosféry, kterou na nás zapůsobí to dané divadlo. Pak to bude zřejmě sprcha, kterou si dávám před každým koncertem a následně s Jirkou naše společné pomodlení.

Rád experimentujete s různými hudebními nástroji. Existuje nějaký, na který jste dosud nehrál a chtěl byste to zkusit?

Těch je spousta, ale problém je v tom, že ani na jeden z nich neumím hrát. Mě jenom vždycky něco uhrane a strašně se mi to líbí. Nástrojů, které bych chtěl vyzkoušet je celá řada, ale je dobře, že se k nim nedostávám.

Setkal jste se s nějakou hudební raritou na své cestě po Indii? Inspirovalo vás tam něco?

Hrozně se mi tam líbil jeden nástroj, protože Jiří se strašně zamiloval do citar, a já jsem tam narazil na nástroj, který zněl trochu jako takové indické harmonium, ale jednou rukou se hraje na klaviaturu a druhou se to pohání měchem. To jsem chtěl, ale bylo to drahé a transport by to možná nepřežilo.

Jste nakloněn propojování alternativních hudebních stylů s popem, nejen v hudebních soutěžích. Vaši fanoušci měli v minulosti možnost slyšet na koncertech singl Pocity ve stylu reggae. Zůstanete jen u podobných příležitostných improvizací nebo takové překvapení můžeme očekávat i na vaší další desce?

Většinou jsou to improvizace, které vyplynou z toho, co se zrovna odehrává na koncertě. Co se týče první části otázky mně vadí ta rivalita žánrů, to soupeření mezi nimi. Myslím, že hudba je skutečně jenom jedna a rozdělování, že jeden kritik povyšuje jeden žánr nad druhý, je zbytečné. Myslím, že to tu hudbu prostě zabíjí. Stejně tak jsem to řekl i na vyhlášení cen Anděl, že si myslím, že jejich ocenění patří zkrátka pod jednu střechu, že dělit hudbu na takovou či makovou je zbytečný lidský výmysl. Potřebujeme, abychom aspoň v některých věcech měli pořádek.

Letos vás kromě jiných uslyší fanoušci také na festivalu Benátská noc. Ten se po dvaceti letech přesouvá z Malé Skály do libereckého Vesce. Jak tuto změnu hodnotíte?

Já si to vlastně upřímně řečeno neumím vůbec představit. Já mám rád jakékoliv festivaly, takže z toho těšení mi to neubírá. Ale je pravda, že Malá Skála byla Malou Skálou právě protože byla tam, kde byla a protože ta betonová prostranství si během té festivalové sezóny užijeme velmi. Malá Skála byla v tomhle výjimečná, ale tak uvidíme, třeba budeme všichni příjemně překvapeni.

Přejděme na chvíli od hudby k divadlu. Nadchnul jste rolí Trigorina v Čechovově Rackovi. Můžeme vás na divadelních prknech potkat i v jiných rolích?

Hostuji v divadle Ypsilon ve hře Deadline, která vznikla pod taktovkou Braňa Holička a kolektivu a já jsem součástí toho kolektivu, dělali jsme tam s Jirkou Kučerovským. Jinak mám teď v jednání ještě další představení, ale nevím, jak to dopadne. Možná to dopadne dobře a bude těch divadelních aktivit víc, protože já jsem si původně myslel, že divadlo mi chybět nebude a ono se stalo, že už mám docela absťák.

Od hraní je jen krůček k moderování. I v této pozici jste veřejností hodnocen velice kladně. Přišla někdy nějaká nabídka na váš samostatný televizní pořad?

Přišla. Přišly dvě a nepřijal jsem je, protože si nemyslím, že bych oplýval nějakou kapacitou co se týče nápadů, které bych mohl dejme tomu každý týden prezentovat v televizi. Já jsem velice zdrženlivý, co se týče přijímání nějakých moderování, protože většinou chci, aby ty věci byly velmi svojské, aby to bylo fakt o tom psát si scénáře a ne jet podle bodů někoho jiného, takže mě to stojí docela dost času a takhle by to bylo i s tím pořadem. To by potom, si myslím, dost trpělo všechno ostatní, co doposud dělám. A já nechci, aby něco trpělo na úkor něčeho jiného.

Příští týden se s Jirkou Kučerovským chystáte do Mostu. Hráli jste tam už někdy?

Hráli jsme tam na nějakém festivalu asi před třemi, čtyřmi roky a vím, že jsem tam pak pil pivo s nějakým vysokým činitelem tamní policie.

Samostatný koncert jste tady ale ještě nehráli, což vysvětluje i vyprodané divadlo. Co byste vzkázal fanouškům, na které se vstupenky nedostaly?

Ať nechodí, že to nemá cenu (smích). Vzkázali bychom, že je nám to líto, ale že na podzim pojedeme turné s většími prostory a tam se třeba vejdou. Pokud tedy budou chtít ještě přijít, protože se taky může stát, že pojedeme velké prostory a budeme shánět lidi, kterým budeme platit za to, aby tam přišli.

Alena Průšová