S originální kapelou The Tap Tap, partou studentů i absolventů Jedličkova ústavu v Praze, je třeba počítat. Jsou výborní, umí.

Šest ze dvaceti muzikantů je na vozíčcích, ale soucit ani lítost nevzbuzují ani náhodou. Nestojí o ni. Milují černý humor, umí strhnout houževnatostí i chutí bavit, hrát. A pomáhat tak sobě i studentům pražské „Jedličkárny".

Dnešní show na festivalu Zlouňáček, kde hrají na úvod před partou Pískomil se vrací, je součást republikového turné „Tap Tap načerno". To navštíví koncem léta Chomutov, Turnov i Žateckou Dočesnou.

Turné láká na černý humor časopisu Sorry i na hudbu. The Tap Tap vedení Šimonem Ornestem mají hitová CD s populárními osobnostmi, včetně Dana Bárty, Xindla X, Vojty Dyka, Tomáše Hanáka či Davida Kollera. Turné chce prodejem triček, CD, placek, pomocí zpráv DMS a další podpory vydělat na…

Ale o tom už více Ladislav Angelovič, mluvčí kapely.

Každý může pomoci

Jak unikátní vaše turné je?
S turné chceme objet celou republiku, je součástí naší celonárodní sbírky na podporu dostavby pražského Jedličkova ústavu. Do nové budovy, na kterou jsme sbírku rozjeli, by se měl přesunout náš vzdělávací projekt Studeo, který pilotně běží třetí rok s podporou Evropských fondů v areálu Jedličkova ústavu. Mělo by tam být i nahrávací studio. Chceme tak lidem s handicapem umožnit, aby se mohli lépe uplatnit na trhu práce.

Co pro to lidé mohou udělat?
Mohou na internetu navštívit web www.sbirkajus.cz, kde jsou popsané všechny způsoby, jak nás podpořit.

Před časem jste byl v pořadu Jana Krause. Jaký to bylo?
Byl jsme nervózní, ale pak se to rozjelo, takže v pohodě.

My a dětská kapela?

A jak vyšlo vaše hraní 31. května v parku v Ústí nad Labem?
Ze začátku jsme měli trošku problém s nájezdem na pódium, ale nakonec to šlo v pohodě. Bylo to zvláštně zajímavý tím, že nejsme dětská kapela, ale pozvali si nás na Dětský den. Takže ten repertoár úplně neodpovídal, ale myslím, že to i děti schroustly.

Existujete řadu let, mění se váš repertoár časem?
Mění. Jedno období jsme hráli hodně převzaté písničky, teď máme buď vlastní písničky nebo je pro nás píší renomovaní autoři.

Jak často se vám s nimi daří hrát? S Xindlem X, s Kollerem…
Jak to přijde. Jsou to dost zaměstnaní muzikanti, jsme rádi pokaždé, když se to podaří domluvit, že můžeme s někým vystoupit. Je to vždycky oživení koncertu.

V Ústí na Dětském dni jste jednu písničku vynechali. Jakou, proč?
Tu pro nás složili lidi ze skupiny Sto zvířat. Jmenuje se „Sundej brejle" a je to dobrá písnička o tom, že jsme jako handicapovaní lidi úplně normální, ale že i mezi námi můžou být divní lidi. Refrén té písničky je ne úplně slušný. Zpíváme, že i mezi námi můžou být kreténi, a tak jsme nechtěli, aby si to třeba někdo nevzal osobně. Nevyděsil se.

Dnes vás čeká hraní na festiválku Zlouňáček v Rané u Loun. Na něm už zazní váš klasický repertoár, včetně Prodané nevěsty, Ředitele autobusu, Kdybych byla mrcha, Známka punku nebo Kdybych já byl xindl a ty Brejle?
Uvidíme. Zkontrolujeme to přímo na místě a podle toho se rozhodneme.

Nepodléhej panice!

Co můžete říci o zatím posledním CD The Tap Tap z loňska?
Jmenuje se „Moje volba" a myslím, že se hodně podařilo. Máme na něm svoje největší hity Ředitel autobusu, je tam i titulní věc Moje volba. Ta je příkladem spolupráce naší kapely, protože tu písničku pro nás celou udělal Jarda Svoboda ze skupiny Traband. Je to o tom, jak říkám i na koncertech, že život je těžkej, ale nakonec si každej tu svoji kocábku musí řídit sám. Její poselství tedy je: Nepodléhat panice!

Na turné máte i výstavu černého humoru. Jste velcí drsňáci?
Jsme. To by se nejlíp ukázalo, kdybyste mohl přijít k nám na zkoušku, nebo se vpašovat k nám do autobusu. Nenápadně, samozřejmě. A to byste viděl…
Právě na výstavě je vidět, že si umíme dělat legraci i ze sebe. Ve spolupráci s časopisem Sorry nás napadlo, že když se můžeme s lidmi zasmát nad svým osudem a vůbec nad životem, můžeme s lidmi řešit i jiné věci. Prostě humor, stejně tak jako muzika, lidi spojuje.