Krutý černý humor nabídne publiku Městského divadla v Žatci v úterý 11. února sociální drama Ucpanej systém, adaptace hry Irvina Welshe.

„Na diváky čeká cynický humor ze života. Předloha nezůstává nic dlužná své pověsti, texty zkoumají temné zákoutí světa a duše," řekl Karel Fiala z žateckého divadla. Inscenaci s Ivanem Trojanem, která na podzim „dostala na kolena" ústecký divadelní festival Kult 2013, přivezou i Miroslav Krobot, Hynek Čermák, Václav Neužil, Martin Myšička, Jana Holcová, Lenka Krobotová… A právě ji, dvojnásobnou maminku, dceru slavného otce a ženu rockového hudebníka Vaška Havelky ze skupiny Please The Trees, jsme požádali o rozhovor.

Činoherák v hlavě

Člověku je až zle, když vidí, jak se vrchnost chová ke kultuře. Jak ani v Praze nejsou peníze na kvalitní divadla. To byl případ zaniklého Divadla Komedie, teď je zle i s Činoherním studiem v Ústí.

Konkrétně Činoherní studio mám čerstvě v hlavě, protože mi volali herci, co se tam děje. A je mi z toto smutno, hlavně z nefér jednání s nimi. K souboru, který funguje na slušné úrovni, by se město mělo chovat důstojněji, než jak se zachovalo. (Tedy, že město Ústí slíbilo Činohernímu studiu peníze na činnost, ale uprostřed sezony podmínky mění. Vypsalo granty, na ty ale bude třeba dlouho čekat v době, kdy peníze divadlu zoufale chybí. A ani stát se právě nepředá pozn. autora).

Může to být i tím, že Činoherák nastavuje zrcadlo dnešní vládnoucí garnituře, jakýmsi „moderním papalášům"?
Myslím si, že to s tím bohužel souvisí…

K vašim začátkům: Domácí herecké prostředí musí být inspirativní. Bylo pro vás od začátku logické, že budete herečkou?
Vůbec ne. Naši se snažili o tom doma zbytečně moc nemluvit, až tak to neprožívat. Takže jsem od divadla měla dlouho zdravý odstup.
Kruh se myslím uzavřel tím, že jsem měla určitou dávku zděděného exhibicionismu. Začala jsem dělat tanec (Lenka tančí mj. v Hřebejkově filmu Šakalí léta pozn. autora), přes něj jsem se dostala ke scénickému tanci a až pak obloukem k divadlu. To když jsem maturovala…

S Trojanem a spol.

První TV film, kde jste mě zaujala, byl Brainstorm (2008) s Ivanem Trojanem a Radkem Brzobohatým. Máte od té doby dál štěstí na tak skvělé herce ve filmu i na divadle?
Vlastně mám. Ale je to i tím, že jsem měla možnost spolupracovat s pražským Dejvickým divadlem. Už při mém příchodu tam byli Ivan Trojan, David Novotný a další skvělí herci. A jak mělo toto divadlo vzestupnou tendenci, začali jsme jako herci dostávat další nabídky, které teď vyvrcholily v herecké partě v TV seriálu Čtvrtá hvězda.

Léta jste v Dejvickém divadle. Dnešní renomé tehdy ještě nemělo. Vyvíjelo se to časem?
Přesně tak. V Dejvickém divadle jsem asi dvanáct let, ale až během té doby se začalo o Ivanovi Trojanovi mluvit jako o výjimečném herci. Zviditelnili ho Samotáři a další filmy… Vliv na slávu Dejvického divadla také mělo, že do něj nastoupili Jaroslav Plesl ze Zlína, Simona Babčáková, Marta Issová… Postupně se nabalovali další známí herci, všechno to se vším souvisí.

Nabízí se otázka, kdo vás do divadla přivedl. Nebyl to váš otec?
Ne ne, on s tím měl naopak „velký problém". Mě sledoval už během DAMU režisér Lukáš Hlavica, který mi nabídl první hostování v Dejvickém v Bratrech Karamazových. Hrajeme je dodneška…
Ta hra měla velký úspěch a na to konto kolegové řekli, že bych měla dostat ještě jednu šanci, i když viděli, že to otci není moc příjemný. Tou šancí byla hra Oblomov, také ona měla velký úspěch. A pak už se to na mě samo valilo…

Už nevnímám, že je můj táta

Dokážete Miroslava Krobota při práci vnímat jako svého otce?
Při práci dnes už spíš nevnímám, že to je můj táta. V tom byly první dva roky…

…krušné?
To ne. Spíš to pro nás oba byla taková zvláštní překážka. Z dnešního úhlu pohledu to ale vidím tak, že tím, že je otec výjimečný herec a režisér, jsem se od něj hodně naučila. Už vím, že spolupráce s ním je vždy přínosná. A pak si ho užívám i jako otce, byť to tak nevnímám; jen někdy mi to dojde. Ale kdybych v Dejvickém divadle nebyla, skoro bychom se neviděli.

Lenka Krobotová.

Hrajete-li v sitcomu Čtvrtá hvězda manažerku hotelu, není pro vás tedy problém, „sesadit" otce jako šéfkuchaře z funkce?
(smích) No, on ten seriál je, jak říká naše ředitelka, pro Dejvický divadlo „splněný sen". Bylo dobře, že jsme měli jako divadlo možnost zkoušet ho jako inscenaci. To byl pro Dejvické bonus; tak se to běžně nedělá, aby se scény pro seriál zkoušely jednotlivě. Pro mě to bylo, jako bych zkoušela v divadle novou hru. A to, že tam potom byla i kamera, byl už jen další element.

Grušenka i Evelyn

Jednou z vašich první rolí byla Grušenka v Karamazových, žena s obrovským šarmem. Naopak jednou z posledních je role Evelyn v Ucpaném systému, upjatá úřednice v hromadě hnoje. Co na takový posun říkáte?
(smích) Jsem ráda, že hraju tak odlišné role. Že mám tu možnost, protože je vždycky pro herečku zajímavé zkoušet, co jde. Ten posun vnímám spíš jako vývoj celého souboru, a to souvisí vždy s tím, jaký přichází režisér. Pro mě je velký zlom setkání s Michalem Vajdičkou, který u nás režíroval i Racka. I to pro mě byla výjimečná práce. Tím, jak se ukázal jako parťák, jako režisér s osobitým viděním humoru, situací dneška i aktuálnosti věcí, tím se se souborem neuvěřitelně potkal. Bylo celkem logické, že dostal nabídku pokračovat v Dejvickém divadle dál.

Touha po kariérním postupu spojuje Evelyn s manažerkou hotelu Terezou, kterou hrajete v sitcomu Čtvrtá hvězda. Jsou si ještě v něčem ty dvě postavy podobné? Co vás na nich baví?
Musím se přiznat, že mě až do dneška nenapadlo, že jsou si ty dvě postavy podobné. Tu manažerku hotelu jsem vnímala charakterově úplně odjinud. Ale touha po kariéře je asi jediná věc, která je spojuje. Jednak je předloha Irvina Welshe úplně odjinud, tedy z předměstí Edinburghu, kde žijí lidé úplně na pokraji společnosti. A manažerka hotelu má přeci jen jiné postavení.

Dost mizerné vztahy

Černá komedie Ucpanej systém je velká legrace hlavně ze začátku. Ale pak divák vidí a vnímá i zoufalství dělníků, bývalého vězně, hospodského a jejich partnerek. Mizerné vztahy a bídu, dno života. Vím, je to pro vás „jen" role, ale herci jsou lidé citliví… Nepere se ve vás v té inscenaci humor se soucitem?
No jasně. To divadlo je na bázi toho, že ty postavy komentujeme zvenku tím, jak je hrajeme a jak za ně přemýšlíme. Určitý lehounký nadhled tam vždycky je, sama se s každou postavou snažím seznámit po všech stránkách. Ve finále mi jí může být i líto, můžu ji i nesnášet, ale vždycky se k ní snažím najít nějakou cestu. Ale rozhodně nad svými postavami nebrečíme, to ne. A hlavně to vychází z geniální Welshovy předlohy.

Ve hře je dost vulgarit. Nemáte s tím trochu problém?
Nemám, protože to není samoúčelné. Mají svůj účel a pointu v Bohu, kterého hraje Ivan Trojan. Máme v divadle billboard pro lidi, kteří jsou na vulgarity citliví, aby hru vzdali předem. Diváky to ale samozřejmě spíš přitahuje, je to lákadlo. Ale je fakt, že už to pár lidem přišlo „přes čáru", o přestávce to vzdali. A byl na nás i pár křesťanů, kteří nechápali, čemu se lidé smějí. Odešli znechucení. Ale to jsou výjimky, člověk s nadhledem si počká na pointu.

Porno a stud

Šestý díl seriálu Čtvrtá hvězda s názvem „Zítra točím v Aši", který uvede ČT 1 v pondělí 10. 2. ve 21.05, bude „o pornu". Nestyděla jste se, když jste ho točila?
Při samotném procesu už na stud nebyl čas. Ale je pravda, že jsem z toho měla velkou trému a respekt, když se den natáčení blížil. Vždy je nepříjemné, ať už točíte s kýmkoli, hrát takové intimní věci. Hodně záleží, jak se to pojme. Ale byli okolo rozumní lidé, takže je to natočené s humorem, s nadhledem. I my jsme se nakonec nasmáli…

Hlavní roli jste před lety dostala ve snímku Restart, který vyniká kromě jiného hudbou skupiny Khoiba. Co poslouchá Lenka Krobotová? Soudím, že i Please The Trees, kapelu svého manžela Vaška Havelky.
Protože ji začíná hrát i můj starší syn, pomalu se mi hudba Please The Trees začíná zajídat. Slyším ji denně ze všech stran, ale koncerty mě samozřejmě baví. Sama mám ráda i klasickou muziku a pak třeba U2, Beatles a retro.
Dobrou hudbu mě učí znát Vašek. Díky němu si ráda poslechnu Anthony & the Johnsons, Wilco i Scout Niblett!

Jak vnímají Please The Trees vaše děti?
Starší syn se odmalička vidí jako bubeník, napodobuje Vaška se vším všudy. Co Vašek hraje, to on umí nazpaměť, na zápisu do základní školy přehrál celý jeden Vaškův song s anglickým zpěvem. V tom jde absolutně v jeho stopách.

Vážně? Kolik mu je?
Šimonovi je pět a půl, na bubny hraje od roka. Hraje i na kytaru, odmalička jezdí s Vaškem po koncertech, i na ty s babičkami, když to tedy není moc pozdě.

Žít s muzikantem

To je určitě radost i pro vás. Ale jak je složité manželství s muzikantem? S Vaškem, který točí písničky a hraje koncerty se sborem seniorek, ale také jde běžně při koncertu do davu, mezi lidi či vyleze na bar malého klubu a zpívá tam?
(smích) Já už si zvykla, ale zase mi to došlo, když s kapelou zpíval na výročí našeho divadla. Mí kolegové na mě koukali, jakoby říkali: „Tak tohle je tvůj manžel, kdo tu dělá brajgl?"Ale vlastně na něj koukali obdivně, dost se jim to líbilo. A naše soužití? Je to občas divoký, ale asi pořád lepší než s hercem. (smích) On je jakoby z oboru, ale ne úplně. Pěvecký svět se proplétá s hereckým, známe stejné lidi, je to tak zdravě vyvážené. A navíc, Vašek je asi víc nohama na zemi než já.