Hra je příběhem dvou rozdílných mužů ze sousedících pokojů hotelu. První je nájemný vrah, který čeká na oběť, druhý chce spáchat sebevraždu a svou dotěrností mu „práci“ jen kazí. Krom toho přichází na řadu spousta zápletek, nebude chybět situační ani slovního humoru.

V hlavních rolích uvidíte Jiřího Krause (Pignon, sebevrah), Jana Beneše (Ralf, vrah), Víta Herzinu (pikolík), Radima Madeju (Volf), Michaelu Krausovou (Luis) a Tomáše Vacka (policista). Hru pro mostecké divadlo přeložil herec Jiří Žák.

O představení Chlap na zabití jsme si povídali s režisérem Nikolajem Penevem.

V mosteckém divadle již publikum zná vaše inscenace Madony bez kalhotek či Paní ministrová. Od kdy spolupracujete s tímto divadlem?

Před dvěma roky mě oslovil ředitel mostecké scény Jiří Rumpík. Viděl v pražském DISKu mé představení Paní ministrová a pozval mě do Mostu. Je pro mě velkou ctí pracovat tu, velmi jsem si oblíbil herecký soubor a lidi, s kterými jsem zatím pracoval.

Mostecké divadlo vás oslovilo i také s komedií Chlap na zabití?

Ne, tu jsme sám nabídl. Dělal jsem ji v Satirickém divadle v Sofii a tak si myslím, že by i zde mohla najít diváky.

Jak obvyklé je pro vás pracovat s oblastními divadly?

Je to pro mě poměrně časté. Pracoval jsem v Kladně, v příbramském divadle i Hradci Králové a na dalších místech. Dělám to rád, protože vidím, že lidé jsou zde připravení, disciplinovaní, mají velmi dobrou pracovní morálku. Je to hezké, když vidíte oddané lidi, kteří do toho chtějí jít.

Co si od spolupráce slibuje, popřípadě čeho byste chtěl dosáhnout?

Já se vždy skromně modlím, abychom pobavili diváky – a to chytrým způsobem. Abychom dosáhli smíchu, ale ne za každou cenu. Aby se jejich smích rodil ze sdělení. A sdělení v této komedii souvisí s tím, že člověk je citlivý. Každý má právo na svou citlivost, která je individuálně neopakovatelná a vzácná.

Zapůsobila hra také na vás? A měla úspěch i v zahraničí?

Hra má svou filmovou verzi ve Francii, kde vznikla. Udělal ji jako film v 70. letech Francis Veber s herci Linem Venturou a Jacques Brelem. Poté vznikl americký i francouzský remake a v roce 2009 se z hry stal divadelní scénář, který se objevuje na různých jevištích v Evropě. Já jsem měl možnost si scénář přečíst a hned se mi zalíbil.

Řekněte ale proč. Čím vás tak baví?

Tato hra je situační a obsahuje lidské situace, které jsou podstatné a univerzální. A to ve Francii, ale třeba i v Česku či Rumunsku… Prostě všude na světě se objevuje, že člověk je citlivý, strádá, raduje se…

Je mezi filmem a divadelním představením velký rozdíl?

Nevím, film jsem neviděl. A ani jsem nechtěl. Ne, že by mě ovlivnil, ale ráději bych ho zhlédl až po premiéře. Myslím si, že by bylo dobré, kdyby princip byl společný, ale zároveň byla interpretace odlišná. Jinak by to bylo pouhé kopírování už udělaného.

Jak je pro vás důležité, že je to česká premiéra?

Velmi, rád bych viděl reakce českých diváků. A ještě uvažuji nad tím, jestli princip smíchu může fungovat, když obsahuje univerzální potenci.

Může to, žese jedná o českou premiéru, napomoci zájmu publika?

Uvidíme. Ale myslím že ano, protože lidi se rádi baví. To jejich pobavení musí být ale inteligentní a citlivé.

Divadelní přehlídky dnes i z 90 % nabízejí komedie. Co na to říkáte?

Jsem rád, když komedie jsou dobré, slušné, kvalitní. Ale dělat komedie za každou cenu není zapotřebí. Musí vždy vznikat z nutnosti lidské situace, která obsahuje nějaké paradoxy. Pak jsem rád, když se upřímně pobavím, protože není větší hodnota, než smích. Vážím si ho nade vše, vždyť rozesmát diváka je příšerně těžké! Když to uděláte, podaří se to, na chvíli ho tak necháte zapomenout, v jakém světě žije.

Ke které postavě z Chlapa máte nejblíže a proč?

Možná k Pignonovi. Možná proto jsem si ho vybral, protože je roztržitý, dělá trapasy, je někdy asi dotěrný, aniž by tušil, že takový je. Má pocit, že asi otravuje lidi kolem, ale myslím si, že i přesto k zahození není.

Uměl byste si v roli sebevraha představit třeba Pierra Richarda?

Ano, proč ne? Bude to nešikovný sebevrah, který nás rozesměje.

Máte už s herci Jiřím Krausem a Janem Benešem zkušenosti?

Ano, s nimi jsem už pracoval v předchozích hrách Paní ministrová a Madony bez kalhotek. Teď s nimi spolupracujme na hře Chlap na zabití a musím o nich říct, že jsou schopni udržet celkovost děje. Umí vytrpět celé scénické jednání.

Dostane nájemný vrah do ruky také zbraň, či se tentokrát bude na divadle střílet „jen“ slovně?

Na to můžu odpovědět jen toto: Jak je libo.