Po více než 40 letech od vydání 1. desky „Black Sabbath" je jasné: Birminghamská čtveřice silně ovlivnila světové hudební dění. Na koncertě v pražské O2 Areně hrála jen sama: Basa, bicí, kytara a hlas Ozzyho, kterému bylo nedávno 65 let! Se Sabbaty dlouho nebyl, ale jejich repertoár dál zpíval. Stará láska nerezaví. A v Praze s BS nehrál Adam Wakeman (klávesy, kytara), který s nimi ovšem natočil nové živé DVD i Blu-ray.

Nebe, peklo, 13

Kapela vydala 18 studiových alb, prošla více stylovými obdobími. Na čas se i vzdala jména Black Sabbath, říkala si dle svého LP Heaven & Hell. Ale jejich poslední deska „13" (2013) ukázala: Vrací se k původnímu zvuku. Naštěstí.

S Black Sabbath mám jeden zážitek. Když jsem dělal rozhovor s Ozzym ke koncertu pod horou Říp, jeden z dotazů zněl: „Teď, když bohužel zemřel Ronnie James Dio, zpěvák Heaven & Hell, a vaši kolegové osiřeli, není čas obnovit Black Sabbath?" Neodpověděl, ale časopis Rock & Pop krátce poté otiskl zprávičku: „Ozzy se s Black Sabbath vrací!" No tedy, mohu za to já?!

Nestává se často, aby už první deska kapely byla plnohodnotná. U Black Sabbath to tak ale je! A další alba jen potvrzovala kvalitu kapely.

Na pražském koncertu z debutu zněly tři skladby: strašidelná Black Sabbath s bouřkou v úvodu, Behind the Wall of Sleep a N.I.B. (Nativity In Black). Do poloviny 70. let následovalo dalších šest alb, které patří v rockové hudbě k tomu nejoriginálnějšímu.

God Is Dead?

Vyjma tří kousků z alba „13", které si člověk ještě musí zažít, ale přesto moc nečněly (skvělá God Is Dead?), jsme slyšeli většinu hitů. Klasikou War Pigs (stejně jako na Blu-ray i DVD) počínaje a přídavkem Paranoid (tak jako na Blu-ray) konče. Paráda!

Nejvíc jsem si užil hit „Black Sabbath" (jo, tu jsem už v 80. letech pouštěl na plné pecky z okna, a za pěkného léta tak nad Všebořicemi hřmělo, pršelo a zvonil umíráček). Publikum zpívalo i Iron Man, Železný muž je i po těch letech náš. Dál jsme „Bleksabat a utíkáme z Ruska na západ. V kapsách dolary…"

A vážně po přečtení setlistu (rozpisu písniček pražské show) váhám. Jsem přesvědčený, že Black Sabbath i v Praze hráli svůj dávný hit A National Acrobat, který na album „Nemám hlas jako zvon" nazpíval Jiří Schelinger s kapelou F. R. Čecha jako „Metro, dobrý den" (1974).

Podladění

Styl kapely ovlivnil kytarista Tony Iommi. Kvůli zranění ruky si vyvinul originální způsob hry, podtržený obráceným držením kytary a podladěním nástroje.

Přizpůsobili se Geezer Butler (baskytara) i bubeník Bill Ward. Jeho podladěné bubny jsou pro kapelu charakteristické, stejně jako hlas Ozzyho. Bill Ward z původní sestavy chyběl, ale skvěle ho nahradil razantní Tommy Clufetos; k nahému tělu a dlouhým vlasům „by mu slušela trnová koruna". Jeho sólo (Rat Salad) mělo razanci.

Na dosah

Vše bylo zřetelné, na projekci jsme viděli pohyby prstů na hmatníku kytar, nahá ženská těla i válečné běsnění v God Is Dead? Ovšem Sabati byli i prudérní. Nahá prsa žen nevadila, ale nahý mužský zadek „přelepili" černou páskou.

Koncert to byl výjimečný! Zážitkem nezkazila ani předkapela Uncle Acid & the Deadbeats, ač měla slabší zvuk.