Bývalá prádelna u Vejříků se změnila na rodinné muzeum, ve kterém se skrývají vláčky na klíček, na páru i na elektrický proud. Vytvořit takto propracované kolejiště podle slov Radka Vejříka trvalo přibližně osm let.

Nejen mašina značky Merkur, která připomíná svým zvukem skutečnou parní lokomotivu, brázdí Radkem a jeho dědou vytvořené zalesněné kolejiště. Ve sbírce má přes třicet lokomotiv a nepočítaně vagonků.

„Vláčky mě začaly bavit v sedmi letech, jako kluk jsem pak navštěvoval kroužek v Domu dětí a mládeže,“ říká nadšenec Radek Vejřík. Na kolejišti je prý stále co dotvářet. Ve své sbírce má i sto let staré mašiny.

„Původně jsme chtěli vytvořit jedno velké kolejiště, poté mi ale přišlo zajímavější udělat dvě odlišná, každé v jiném měřítku,“ přibližuje svůj koníček.
Na večer si vždy najde chvíli a jde si „hrát“. V televizi stejně nic nedávají, dodává. Čas prý u modelů nesmírně letí. „Jdu sem na dvacet minut, a jsou z toho dvě hodiny,“ směje se.

Kdo by mu je nezáviděl?