Nikola z Mostu? Žádný kladný hrdina, nezodpovědný bandita, říká režisér

Most /ROZHOVOR/ - Drama, báječná muzika, velké davové scény. V Mostě má dnes večer premiéru Balada pro banditu. Režisér Pavel Ondruch nedělá z Nikoly Šuhaje hrdinu.

Druhou premiérou sezony Městského divadla v Mostě je Balada pro banditu, legendární muzikál odehrávající se za 1. republiky v divokém kraji Podkarpatské Rusi. Tehdy byla součástí Československa. Baladu v Mostě nastudoval režisér Pavel Ondruch, který zde loni inscenoval slavný americký muzikál Zpívání v dešti. Inscenace Balada pro banditu s živou kapelou, příběh veliké lásky i zrady, ale také veliké svobody, má v Mostě premiéru dnes v 19.30 hodin.

Rozhovor s režisérem Pavlem Ondruchem

Je lepší, či těžší, má-li režisér na scéně k dispozici živou kapelu?

Živá kapela je pro muzikál to nejlepší. Je radost ještě na generálkách vymýšlet detaily a cizelovat každý tón. Pro mě je živá kapela jednoznačná volba, zvláště když máte tak dobré muzikanty jako my. Našel je František Krtička, který má na starosti celou hudební stránku inscenace.

Mostecké divadlo si většinou stačí bez hostů. I tentokrát?

Tentokrát ne, u takového muzikálu bychom si s celým souborem nevystačili. Balada má mnoho postav, vyžaduje další sboristy, kteří dostávají docela dost prostoru. Máme proto šestnáct lidí navíc, hrají všichni, kteří jsou k dispozici. Tedy i technika, choreograf Jan Veselý, stálí externí spolupracovníci a také úplně nové tváře včetně pěti dětí.

U hlavních rolí jste si vystačili s domácími herci?

Samozřejmě, což ale neznamená, že neuvidíte nové tváře.. Například Nikolu Šuhaje hraje nováček mostecké činohry William Valerián, čerstvý absolvent DAMU. Potkal jsem ho při svém loňském hostování v Disku, a když jsme řešili obsazení Nikoly, byl pro mne jasná volba. Je radost pracovat s mladým tvárným hercem, který je ochoten na jevišti vykrvácet.

Naopak Karolina Herzinová, tančící a zpívající Eržika, je dlouholetá domácí herečka…

A myslím, že Eržika bude jedna z jejích životních rolí. Celou postavu jsem jí vyložil přímo na tělo. Chtěl jsem krásnou, moudrou, vášnivou ženskou a tou Karolína je. Jako Eržika je nesmírně sexy, vášnivá a zkrátka dobrá.

Je pro vás příběh Nikoly Šuhaje loupežníka nadčasový?

Absolutně, až mě to překvapuje. Nikdy jsem nehltal příběhy o zbojnících, ale když jsem se Šuhajem začal zabývat podrobně, zkoumal Olbrachta i mýty kolem, námětu jsem naprosto propadl. Zpracovává téma hrdinství a hrdinů, které mě zajímá. Kdo je hrdina a může hrdina vůbec existovat? ptám se. A na této otázce jsem postavil celou inscenaci.

Zbojníci často hazardují se životy svými i těch, kteří jim pomáhají. Je i to případ Nikoly?

Určitě, a dokonce bych to nazval hruběji. Považuji Nikolu a ostatní zbojníky za obyčejné vrahy. A na tomto odsudku nic nemění ani to, že pro své činy mají motivaci, jsou tu válečné okolnosti, jsou chudí, mají hlad a jejich děti trpí. I proto volí jednoduchou, ale nemorální cestu, jak získat peníze. Naše inscenace klade otázku: „Co tato volba pro jejich životy znamená?"

Mohl by někdo v příběhu najít paralelu s osudy běženců, kteří dnes putují Evropou za prací a za snazším životem?

Pokud někdo chce, najde ji tam. Nikola je v podstatě společenský vyděděnec, který se pokusí nějak začít fungovat v nové společnosti a nejde mu to.

Tím je daná tragika příběhu?

Určitě. Je to zaslepený egoman, který postupně zjišťuje, že celý svůj život vzal za špatný konec.

Když jim to tak podáte, nebudou ho mít diváci málo rádi?

To je otázka. Myslím si, že by ho minimálně neměli brát jako kladného hrdinu, je to chybující člověk, kterého je sice možné pochopit, ale nelze ho bez výhrad glorifikovat.

Lidí je na scéně dost, jak se vypořádáváte s davovými scénami?

Davové scény mám moc rád, mám-li všechny herce k dispozici. Problém davových scén totiž je, že v nich hraje dost externistů s vlastním povoláním, kvůli němuž nemohli být na všech zkouškách. Ale jsou-li všichni, je radost tvořit velkoformátové baladické obrazy. Obrovské mostecké jeviště totiž přímo vybízí k tomu, aby ho člověk smysluplně zaplňoval lidmi.

Ohromte teď, kolik lidí najednou uvidíme v Mostě na scéně?

(smích) A víte, že jsem to nepočítal? Úplně všichni aktéři se objeví v nejslavnější písni Zabili, zabili. V tu chvíli je absolutně celé obsazení na jevišti, všichni externisté i technici. Kdo má ruce a nohy, je tam a zpívá. Pěkně to zní!

Scéna je dost jednoduchá. Ale ne primitivní. Doplní ji projekce?

Ne. Ale na poměry mosteckého činohry uvidíte složitý light design a náročnou práci s tahy. Děláme tak z jednoduché archetypální scény velkolepý a proměnlivý kolos.

Máte na scéně i „klouzačku". Využijete ji pro milostné scény, či spíš pro honičky s četníky?

Naše scéna je multifunkční a náročná, pro herce je složité se s ní spřátelit. Ale už se po ní pohybují bezpečně i hezky a využíváme ji pro honičky, milostné scény i vraždy.

Mostecké divadlo si rádo přidává něco navíc, co původně ve hře není. Je to tak i tentokrát?

Ano, například jde o pro mne naprosto klíčovou scénu obsaženou už u Olbrachta. Nikola utíká daleko od své domoviny a potkává malinké děti, které si hrají na Nikolu Šuhaje. Říká jim: „Já jsem Nikola Šuhaj" a ony se na něj dívají, nevěří: „Ty nejsi Nikola Šuhaj! Jsi moc malej a nemáš vousy ani svaly. Nemůžeš být Nikola." A on se brání: „Jsem to já!" Ale děti mu nevěří…

To je naprosto geniální obraz a doslovný symbol mé koncepce založené na nemožnosti být hrdinou. Zde legenda o Nikolovi překročí stín svého pravzoru, začne žít vlastním životem. U Uhdeho děti nenajdeme, v mé úpravě to byla první scéna, kterou jsem připsal. Je zcela zásadní pro vyznění naší interpretace. Hrdina vlastně neexistuje, dělají ho mýty kolem nás. Vytváří ho společnost kolem.

Jste člověk se smyslem pro humor. Bude v inscenaci i legrace?

(smích) Určitě, ale jen jemná, subtilní. To proto, že ačkoli jsme se při zkouškách hodně nasmáli, je tento příběh především fatální tragédií až antických rozměrů. To znamená, že divák se může víc než na humor těšit na velké monumentální tragické obrazy a dramatickou hudbu.

Dostaneme i víc muziky? Nebyla pro vás lákavá představa přidat třeba i píseň z Nikoly, jak ho na desku udělali Hana a Petr Ulrychovi? Mají přeci svého!

To ne, jejich hudbu jsme se Štědroňovými hity nemíchali. Avšak v aranžích písní jsme udělali značné úpravy a posuny. Divák, který Baladu zná, bude asi z jazzově rockového, mnohdy až punkového kabátu písní vykulen. Ovšem tento posun je funkční, ačkoli je na první poslech razantní, překvapivý a značně moderní.

To přímo vybízí k vydání cédéčka z mostecké Balady pro banditu!

Kéž by se to podařilo! Ale to je otázka spíš pro někoho jiného než pro režiséra.