Loutkové divadlo Guliver

Ruské město Kurgan má dvě divadla, festival se konal v loutkovém divadle Guliver.

„V Rusku jsem byl poprvé a musím říci, že mě vše velmi ohromilo. Překvapil mě luxus od organizace až po zázemí,“ vychvaloval ředitel Městského divadla Most Jiří Rumpík.

Vystoupilo celkem třináct souborů, a to ze sedmi zemí. Své umy představili Ukrajinci, Francouzi, Finové, Uzbeci, Italové a Poláci. Uzbekistán přivezl na festival prvky orientu, Polsko experimentální tvorbu. „Bylo zajímavé sledovat techniky ostatních divadel, i když jazyku nerozumíte. Nechybělo černé divadlo, javajkové, či marionety. Do budoucna bude jistě přínosné vytvořit dílo, které nebude jazykovou bariérou,“ zhodnotil herec a muzikant Tomáš Alferi.

Třikrát v jeden den

V jeden den vystoupilo s Popelkou DR třikrát. Dvě dopolední vystoupení patřily dětem, odpolední porotě. „Nejprve jsem měl obavy, jelikož po všech vystoupení pořádala porota hodnotící seminář. Nakonec vše dopadlo výborně. Po dopoledních představeních jsem byl spokojený, protože spontánní děti pohádku s nadšením přijaly,“ prozradil Jiří Rumpík.

Popelka nakonec slavila obrovský úspěch u publika i u odborné poroty. V porotě zasedla spousta známých osobností, například předseda ruské loutkové asociace a Pierre-Alain Rolle, místopředseda mezinárodní loutkové asociace.

V Rusku hrát nastálo?

Češi, známí hlubokou tradicí loutkářství, přivezli do Kurganu klasickou hru o Popelce. Všechny děti měly jiskry v očích a porota ji hodnotila jako jednu z nejlepších. Napovídal o tom i sál plný lidí, osmdesát míst netsačilo, lidé si s sebou dovnitř nosili židle.

A jelikož se festival koná jednou za tři roky, a představení v Rusku všechny neodolatelně nadchlo, chtějí si toto nastudování ponechat nastálo. „O hraní na stálo zatím jednáme a řešíme i finanční stránku věci,“ dodal ředitel.

Tereza jako miláček Zolušky

DR představilo na festivalu pohádku Popelka, která vznikla podle původní verze (režie Antonín Klepáč), kterou hrají herci pro Mateřské školy. Jelikož však nechtěli s sebou vézt všechnu techniku, upravili si Tereza Karásková a Tomáš Alferi pohádku podle svého. Místo reprodukované hudby zněl akordeon z rukou Jana Turka. A kromě hudebního doprovodu tahací harmoniky oslnila místní také častuška a především ruština s českým přízvukem.

„I když jsem měla problém s přízvukem, Ruština je naštěstí pořád slovanský jazyk. A lidé reagují většinou stejně na jeden a tentýž vtip, takže zpětná vazba byla a bylo to velmi příjemné,“ dodala herečka Tereza Karásková, která se text učila zhruba dva týdny. Pomohl jí přepis do latinky i nahrávka audia, kterou poslouchala především v autě. Díky „nedokonalé“ ruštině se tak stala herečka miláčkem „Zolušky“ (rusky Popelky, pozn. red.).

V jednoduchosti je síla

Ostatní divadla hrála spíše nonverbální experimentální představení, to „naše“ ale oslovilo širokou veřejnost především svou jednoduchostí: scénu tvoří jedna bedna, dva herci a jeden zvukař; krásná podívaná je nejen na herečku Terezu Karáskovou, ale i na české tradiční vyřezávané loutky od Marie Stejskalové.