Akce má již třetí ročník a letos se může nazývat mezinárodním, jelikož pozvání přijalo několik malířek z nedalekého Saska a jedna umělkyně z Berlína. Letošním tématem je komunikace.

Myšlenka sympozia vznikla s příchodem finanční krize, kdy si lidé odřekli nejdříve kulturu a umění. Ceny obrazů na sympoziu jsou uměle sníženy na třetinu až polovinu, aby byly lépe dostupné pro širší veřejnost.

Prodej obrazů bude probíhat takzvanou tichou aukcí, kdy pod obrazy bude ležet lístek a na něj budou psát zájemci cenu, kterou jsou ochotni za obraz dát.

Jaroslav Vodička

Jaroslav Vodička je malíř i sochař, v červenci nechyběl ani na sochařském sympoziu, které se konalo u kostela Nanebevzetí Panny Marie. I když je vystudovaný malíř, v poslední době se zaměřuje spíše na sochařství. Přesto na letošní malířské akci nechybí. „Trochu jsem vyšel v malování ze cviku. I když se zaměřuji na církevní malby, tady na sympoziu maluji spíše krajiny. Jeden z obrazů, co jsem tady vytvořil, je Noční město Most. Maluji zde jak olejem, tak akrylem,“ vypráví Vodička.

Josef Zedník

S Jaroslavem Vodičkou se na sochařském sympoziu potkal Josef Zedník a nyní vedle sebe malují obrazy. Umělec říká, že v padesáti utekl z Mostu, aby se sem mohl vracet. „Na svých obrazech komunikuji s přírodou. Nakreslil jsem tady zátiší s kostelem, sýrem a vínem. Do zátiší však kostel nepatří, proto se ten obraz musí brát trochu s nadsázkou. Myslím, že s úsměvem a humorem jde všechno lépe,“ říká s úsměvem Zedník. Podle něj je letošní sympozium velmi povedené, o víkendu se na jejich tvoření přišlo kouknout kolem třiceti až čtyřiceti návštěvníků.

Martin Ptáček

Martin Ptáček z Prahy je na malířském sympoziu poprvé. Dříve maloval hlavně pro filmaře, teď se věnuje i malování na samostatná plátna. Ve své tvorbě se může pochlubit například malováním Sixtinské kaple pro zahraniční seriál anebo malování pozadí, vypadající jako Martinský palác v Praze, kde došlo k defenestraci. Sympozium je pro něj balzám na nervy, má tam klid, jídlo, světlé prostory. „Příští rok bych se této akce rád znovu zúčastnil. Malování obrazů je něco jiného než malování pozadí na Barrandově a tato akce je obzvlášť povedená. Malujeme od rána do půlnoci, ale baví nás to,“ uznává spokojený Ptáček. Malíř dodělává jeden ze svých posledních obrazů. „Ke konci sympozia už trochu dochází inspirace, takže teď si už jen tak hraji,“ dodává Ptáček.

Sylva Prchlíková

Jedinou zastiženou umělkyní byla Sylva Prchlíková, malířka naivního umění z Lomu. Kromě obrazů navrhuje a zhotovuje scény pro některá představení v Docela velkém divadle. Na malířském sympoziu se nezaměřuje na svůj obvyklý styl, ale zkouší i nové druhy umění. „Soustředím se tady na modernější pojetí obrazů. Líbí se mi to, jelikož nikdy nevím, jak obraz dopadne. Konec je vždycky nejistý, nikdy nevíte, jak obraz bude v konečné fázi vypadat. Oproti tomu v naivním umění jdete vždy k jednomu jistému konci,“ vysvětluje Prchlíková.

Roman Křelina

Jedním ze zakladatelů sympozia je Roman Křelina, umělec z Chomutovska. Pracuje v galerii Lurago v Chomutově a kromě malování pracuje i na sochách. „Hlavně v létě mám rád, když můžu sochat. Vidím tam ten třetí rozměr, který u obrazů chybí a vy ho tam musíte dotvářet,“ říká Křelina. Jeho obrazová tvorba se soustředí spíše na abstrakci, ale na svých obrazech vždy dělá detail, který činí jeho obrazy srozumitelnějšími. Říká, že na sympozium, kdy umělci musí stihnout několik obrazů za týden, má vždy rozděláno více obrazů najednou a ty nechává postupně zasychat.