Nejen pro ty, kteří mají rádi hip hop, bude asi zítra tou nej na Majálesu ústecké Univerzity J. E. Purkyně skupina Prago Union. Kapela okolo Kata bez přehánění roky píše svými CD historii českého hip hopu.

Rapper Kato je v povědomí lidí už ze svého dřívějšího působení v kapele Chaozz. Teď, jako lídr Prago Union, dokazuje svými texty, produkcí i naším rozhovorem, že i hip hop se může podávat inteligentní a zajímavou formou.

Když se řekne Deph či Kato, většina lidí si vybaví Chaozz i Prago Union. Když se řekne Adam Svatoš, je to horší. Co dělá Adam v civilním životě?
Jsem svého druhu workoholik. Když nemám delší dobu co na práci, leze mi to na mozek. V tom je muzika skvělá, dá se dělat kdykoliv. Obvykle se ale na ni nespoléhám, pokud jde o zdroj obživy, a tak pracuju ještě v reklamce na pozici textaře. Je to stejné řemeslo, s tím rozdílem, že to neberu osobně jako v muzice. Každopádně mám radši, když se muzikou živit nemusím a nemusím se strachovat, že se to v ní nějak projeví. Když nedělám ani jedno z toho, jezdím na kole po městě, potkávám přátele, hraju fotbálek… Můj den má bohužel také 24 hodin, takže procházím denně stejné pěšinky jako ostatní okolo.

Neplánuješ někdy muzikou otevřít i svou 13. komnatu?
Nejsem si jistý, co myslíš 13. komnatou, takže těžko říct. Rád bych si ale myslel, že se prostřednictvím textu a hudby otevírám maximálně. Často i sám sobě, protože mi to dává odstup od sebe samého.

Umíš se i pochválit?
Udělat pro daný projekt vždy maximum, čeho jsi schopen, je přirozené, snažím se toho držet. Říct si však, že je to dobře odvedená práce, zavání uzavíráním si dalších cest kupředu. Takže i kdyby mě to napadlo, programově si to zakazuji. Spíš bývám rád, že nejsem ještě takový zevl a podařilo se mi to dotáhnout do relativně zdárného konce. Či spíš mezikonce…

Nedávno jsi vydal nové koncepční CD, kde se texty i hudba vztahují k jednotlivým barvám. V poslední písni je věta o tom, že v určité době je třeba si říct, že tohle už lepší nebude, vypustit to ven a začít dělat něco nového. Proto jsi Barvy dělal „jen" rok?
Důvod byla v první chvíli taková hra se všemi, co si mě dobírali, že Dezorient Express vznikal pět let. Barvy do toho skvěle zapadly existence předem daného rámce, který je potřeba naplnit, mi paradoxně rozvázala ruce. Normálně totiž nad svou tvorbou chorobně pochybuji a stojí mě hodně sebeovládání dotáhnout to k výsledku, který jsem schopný předložit všem.
Ale zpět k Barvám. Jakmile cítíš, že jsi daný tematický rámec zhruba naplnil, začneš se jím plnit i ty. Vždy se dá udělat spousta dalšího vyšívání na hudbě, zvuku i dolaďovat jazyk. Dříve či později ti to však nedá nic nového a ty tomu tím pádem také ne. Barvy byly takové cvičení. Pokus. Ale se vší péčí a stoprocentně Prago.

V muzice používáš „vypůjčené" samply, úryvky z filmů, užíváš práci jiných lidí. Někdo by mohl říct, že je vykrádáš…
V první řadě nikomu nic neupírám. Jeli v některé písni takový úryvek, že na tom skladba staví, je to napsané v bookletu. Jinak používám spíš krátké zvuky, které si díky sampleru mohu zahrát na klaviatuře po svém a využít jejich atmosféru k budování té vlastní. Samplování ze starých nahrávek přidává „špínou" do hry i atmosféru doby a značně tím rozšiřuje náladotvornost, o harmoniích ani nemluvě. Jsem odchován hip hopem, samplování je přirozenou součástí mého hudebního světa.

Umíš hrát na hudební nástroj?
Hrál jsem dlouho na kytaru. Co mě učili, jsem ale hrát nechtěl, tak jsem to zas všechno úspěšně zapomněl. Včetně not. Dnes už je zase znám, ale spíš z orientačních důvodů podle sluchu bych je asi dohromady nedal.
Jsem klávesista „jednoprsťák", tvořím výhradně podle ucha a toho, jak to cítím. Mnohdy také trvá, než se mi všechny noty usadí na správném místě, a nedivil bych se, kdyby mi jich už pár uteklo.

Po vydání alba Dezorient Express jste objeli snad celé Česko-slovensko. Nestala se z koncertování rutina?
Jezdím tak už od roku 1996. Dnešní promotéři jsou z 90 % fér. Dřív to bývalo deset procent. Koncertování je skvělé, kdepak rutina. Práci ve studiu miluji, ale vzít to pak a objet s tím lidi osobně je zrovna tak super. Dát to lidem z očí do očí a vidět, jestli funguje, co sis vymyslel doma ve Vršovicích v pokojíčku je důležitý jak na místě, tak do budoucna.

Zpracoval Štěpán Janhuba