K smrti se nás snaží uchechtat Agentura For. Sotva jí skončila divadelní přehlídka Ústecká forbína, která měla jen komedie, už na publiku zkouší další těžký kalibr. Zve Zdeňka Izera s jeho kolegyní Šárkou Vaňkovou, aby představili v DK Ústí „srandašou" Turné čtyř můstků. Vstupenky za 300 Kč prodává Informační středisko města Ústí v Paláci Zdar a zatím jsou..

„Asi ve třech letech jsem stál u dřevěné skříně s vařečkou v ruce a dospělým jsem dělal předpověď počasí. Struktura dřeva totiž připomínala ony tlakové níže a výše. Všichni se smáli a já netušil proč," vzpomíná Izer na své první vystoupení v životě. Právě tam, u té skříně, prý také v sobě „objevil bavičské sklony". A klasicky ve škole už pak platil „za třídního šaška".

Ani vzpomínka na první honorář z jeho hlavy dosud nevymizela. „Bylo to zjara roku 1989 na představení pro vojáky. Dělalo to 120 Kčs hrubého, tedy 80 Kčs čistá ruka, a měl jsem pěknou trému. Tu mám vlastně před každým představením, husté jsou ale přímé přenosy v televizi," šklebí se populární bavič.

Odhaduje, že o dost jednodušší život má zpěvák než bavič. „Zpěvák totiž nazpívá hit a jezdí s ním do smrti. Kašpárci musí pořád sršet nápady. Jinak si lidi řeknou, že už je bavič nepobaví," stěžuje si. On! Také odmítá říct vtip, kterým si kdy zadělal na největší problém. „To se mi povedlo víc kousků, ale nejsou publikovatelné. Někdy si to můžeme říct v soukromí, ale do tisku fakt ne," je až nepochopitelně opatrný Zdeněk Izer.

„Jára Cimrman," odpoví sebejistě na otázku, co českého diváka spolehlivě pobaví. Být to jiný bavič, snad by dodal. „Taky já, ne?" Kdo by měl to srdce mu to vyvracet?

Jasno má v tom, koho předvádí nejraději. „Když nejsem nastydlý, tak operní pěvce. Není nad to si pořádně zařvat," říká, a novinář znejistí. „Není to další z jeho fórků?"

Má i svérázný pohled na zábavu a na naše zdravotnictví. „Jeviště bych dával u lékaře na předpis. Člověk může být unavený, nemocný, něco ho bolí, ale když vstoupí na jeviště, všechno je zapomenuto a nebolí nic. A to tak potěší, že po vystoupení nemusí ani relaxovat," opět nás asi „houpe".

Izer zkrátka patří k lidem, u nichž si člověk nikdy nemůže být jistý ničím. Snad jen, že bude dobře pobaven, že jej čeká humor až třeskutý a že to bude díky plnému hledišti zábava kolektivnější než fotbal či hokej. Ale hlavně, nedojde tu na fauly! Jen možná Izerův humor nebude tak korektní, jak by si někdo přál. Pak ale může jít na Večerníček!