V představení Římské noci, které uvede spolu s Oldřichem Víznerem ve středu od 19 hodin v ústeckém Severočeském divadle jako benefici firmy Adler ve prospěch ústecké onkologie. „Hraji tak často, že se mi někdy smazává rozdíl mezi životem a jevištěm. A to je pak krásný zážitek, který cítí diváci i já,“ říká slavná herečka.

Čím to, že jste na jevišti tak přesvědčivá a umíte dojmout? Podle mě je to dar.
Snad je to dar. Doufám. Už jsem něco odžila, životu rozumím o trochu víc než dřív a jeviště mi dává možnost všechny zkušenosti předat divákům. Divadlo je šuškanda, proto se snažím hrát tak, abych měla stále plné hlediště. Hraji každé představení, jako by bylo první nebo poslední. Snad se to daří. Vždyť byste nikoho nedonutil, aby si koupil drahé lístky, kdyby divadlo nebylo dobré. Snažím se, aby lidé po návratu z představení řekli: Byli jsme na Stašový, to musíte vidět! To je můj cíl.

Zdroj: Deník/Radek Strnad

Ve filmu si už hodně vybíráte. Divadlo vás baví víc?
Ano. Cítím, že v divadle je moje síla. Film je přelétavý milenec, zatímco divadlo je stálá pevná láska.

Bylo by vše jinak, kdybyste nebyla dcerou slavné herečky Jiřiny Bohdalové?
Určitě. Máma je originál, dnes už jedna z posledních žijících legend u nás. Máma se herečkou narodila. Já to za ta léta, co s ní žiji, od ní nakoukala, načichala a pak přetavila ve svoje vlastní vyjádření a pocity. Máma je Etna, sicilská sopka, lavina všech emocí, je s ní veliká legrace i v soukromí. Bylo by až divné, kdyby mě její osobnost i její herectví neovlivnilo. Jsem jí za to vděčná, protože je to tvrdá profese, ale když je člověk poctivý, tak umí všechno člověku vrátit.

V Kolíně zazněla Rybova mše, Vánoce jsou tady!
Ústecko letos čeká do svátků celkem šest Rybových vánočních mší. Některé zdarma

Hrajete i 26 představení do měsíce, samé hlavní role. Není to náročné na psychiku?
Je, ale je to můj způsob života. Bez divadla si svůj život představit neumím. Hraji tak často, že se mi někdy smazává rozdíl mezi životem a jevištěm. To je potom krásný zážitek, který cítí diváci i já. Jsme na stejné lodi, předáváme si emoce, myšlenky, smích i pláč.

Matka Amanda ve Skleněném zvěřinci je ovšem postava, která svou láskou k dětem zapříčiní i jejich neštěstí, že?
Ano, i takové postavy ráda hraji. Ukazují tak na matky, které by se měly krotit, nebýt sobecké. Ne každá láska je životodárná, cestu do pekel dláždí dobré úmysly. I takové figury ráda hraji především proto, abychom si to, my mámy, uvědomily. Ale všiml jste si, že i v těchto hrách se lidé v hledišti smějí? To chci, aby se diváci mé postavě vysmáli, aby to byla tragikomedie. Jedině prostřednictvím smíchu je člověk schopen pochopit, co sám dělá špatně. Spousta mých divadelních figur mě naučila, jak mám jednat v životě, kde se mám zabrzdit. Ty hry totiž psali geniální spisovatelé a ti o životě něco vědí.

Je náhoda, že Skleněný zvěřinec psal dramatik Tennessee Williams, kterého budete dnes v Ústí v inscenaci Římské noci mít jako partnera v roli italské herečky Anny Magnani?
Není to náhoda. Skleněný zvěřinec v sobě nosím dobrých 35 let. Čekala jsem, až dorostu do této stále aktuální tragikomedie napsané v roce 1947. Její autor byl geniální dramatik, celý příběh Skleněného zvěřince jsou vzpomínky z jeho dětství, vzpomínky na matku Amandu a sestru Lauru. On sám v postavě syna Toma příběh vypráví. A teď si představte, že v Římských nocích vystupuje starý Tennessee Williams, který ze svého prožitého života v různých situacích vzpomíná na svou matku a sestru. Kdo viděl obojí, má uzavřený kruh, celého Williamse od dětství po stáří. Jsem nesmírně šťastná, že tyto dvě hry můžu divákům dávat.

Kdyby Anna Magnani žila, chtěla byste si s ní zahrát?
Bože můj…. já bych si s ní ráda zahrála. A strašně! Ráda bych ji osobně poznala. Škoda, že jsem to nestihla. Bylo mi 18, když umřela, a já jsem si ji pro sebe objevila až dva roky po jejím odchodu. Anna má hodně společného s mojí mámou, takže asi vím, jaký by byl mezi námi vztah. Měly bychom se určitě rády. Třeba tam někde nahoře ví, že ji stále tady dole na Zemi hraji, že ji stále oživuji. Třeba. Snad. Bůh ví…

Krampus čerti přilákali na Lidické náměstí v Ústí nad Labem stovky návštěvníků.
FOTO: Děsiví čerti Krampus vystrašili Lidičák. Smrděla tam síra a plály ohně