Bavila v působivém dramatu Ledový hrot, ale lidé na něj moc nechodili. V původní ústecké gangsterce Pan Bílý, Zrzka a ti druzí jí drsňáka i milence hrál Leoš Noha. Ač hra Ústí bavila, musela končit kvůli Leošovým závazkům v Praze. Takže Erice v Ústí zůstala už jen černá komedie Lidožrouti autorů Pýchy a Rudiše. Je o ambiciozní cateringové agentuře Mlsný Jack, která slíbí bohatému zákazníkovi ugrilovat lidské maso. Jenže jí to s bezdomovcem (Matúš Bukovčan) jako hlavním chodem hostiny nevyšlo. „Žádná z her, ve kterých jsem v Ústí končila, mi nechybí. Končily v pravý čas, asi to tak mělo být,“ soudí herečka. Zajímavá v roli Pavla, přeoperovaného na Dášu, je i tím, že ji/ho daboval herec Jan Cina, známý ze soutěže TV Nova Tvoje tvář má známý hlas.

Jaké to je, hrát tak protikladné role? V Bílém byl Leoš váš milý, v Mostě! je vyděrač, který vás připraví o pejska a škodí všem.
Já to tak nevnímám. Leoše mám pořád stejně ráda, ať hraje roli pozitivní nebo negativní. Mně se to s tím nespojí, když člověk hraje, co k němu zrovna přijde, když chce hrát a souzní s rolí.

Vnímala jste Pana Bílého jako hru o Ústí a z Ústí? Dost ho popisuje, autoři před premiérou mluvili o jisté osudovosti.
V té hře jsou fórky na Ústí, to ano, ale nevnímala jsem ji jako čistě ústeckou záležitost. Tím, že to bylo místní, lokální, brala jsem to i tak. Jako takovou sondu do současnosti, aby si lidé neustále uvědomovali, jak to bylo za komunismu, který jsem já úplně nezažila - byla jsem ještě malá. Ale takhle to tu fakt fungovalo: Lidi tu zavírali a nemohli studovat to, co chtěli.

Bylo zajímavé vidět vás s kapelou vloni v Činoherním studiu na Střekovském plese. Pěkně vám to hrálo, chtěla jste jet studovat zpěv do Berlína. Jak to tam dopadlo?
Udělala jsem přijímačky na institut BIEMM, to je hudební škola, ale nakonec jsem se tam nevydala. Chtěli po mně jazykové zkoušky a ty jsem nebyla schopná za určitý čas zvládnout.

To vás musí mrzet.
Mrzí, samozřejmě. Ale to není napořád, studovat se dá celý život.

Vaše kapela tedy hrajete dál?
Už jsme dlouho nehráli. Ale až přijde nějaký kšeft, zase se spojíme. My tak fungujeme, spíš nárazově.

Takže by vás lákalo propojit hudbu své kapely s divadlem?
Určitě, nějaký takový projekt mám i v hlavě. Třeba do budoucna.

Jaký je vaše skupina hudební žánr?
Hrajeme coververze od jazzu i popu k r´n´b a soul.

Co vás bavilo na seriálu Most? Proč jste tuto roli vzala?
Most! se točil už v době, kdy jsem odešla z ústeckého Činoherního studia, takže jsem nebyla nikde zaměstnaná. A nabídka s takovou rolí a s takovým režisérem, jako je Jan Prušinovský, se neodmítá. Rozhodně ne.

Dá se říci, že jste v té době měla volné ruce?
Ano, dá.

Lze tvrdit, že toho tým České televize využil?
Nevím, jestli toho využili, ale pozvali mě na casting s dalšími herečkami. Tím castingem jsem prošla, tak jsme začali spolupracovat.

Co všechno vás na Mostě! bavilo?
Hrát roli muže přeoperovaného na ženu se vším, co to znamená. Pro mě je to ještě tabuizovanější téma, než to, že se v Mostě rozkrývá romská tematika. Věřím a moc si přeju, aby posláním Dáši bylo, aby si spousta žen, které prošly touto transformací, našla partnera, který si jich bude vážit. A bude je milovat a opečovávat je, jako pravou ženu. Protože ony jsou ženami a stejně tak je to obráceně: muž je přeoperovaný na ženu. V tom cítím velké poselství, je to pro mě hodně silná role.

Berete ji trošku i jako svůj boj, pomoc někomu?
Bylo by krásné, kdyby to někomu pomohlo. Já jsem se v době, kdy jsme postavu Dáši točili, snažila nejít do karikatury. Abych z těchto lidí nedělala něco, co nejsou. Mohlo by se jich to dotýkat. Ale zatím se setkávám s pozitivními ohlasy na mou postavu a to mě těší. Dáša pro mě má ještě poselství, že prošla náročnou transformací. Operace, které směřují ke změně ženy v muže či naopak, jsou náročné a bolestivé. Spousta prášků vám pomáhá přetvářet se na ženu hormonálně, vnitřně, psychicky. Je náročné, projít si tím. Krom toho to vnímám jako velké poselství pro všechny lidi tady, bez ohledu na to, co řeknou ostatní. To je poslání mojí Dáši ve světě. Poslání muže Pavla, bratra hlavního hrdiny Mostu! Luďana, který se rozhodl stát se ženou.

Most!  - teaser  Zdroj: YouTube.com/Totalfilm.cz

Jeden Mostečan tvrdí, že Most je v seriálu točený hezky. Chybí mu jen počůrané rohy a některá temná zákoutí.
Já myslím, že i to tam je, určitá syrovost Mostu v seriálu nechybí. Alespoň já to tak vnímám.

Co s vámi udělal pěkný hrad Hněvín v Mostě na kopci?
To je krásné místo, je z něj nádherný výhled. Ono to začíná už tady, od Ústí až k Mostu je nádherná příroda. Z Hněvína vidíte okolní kopce, i přesunutý kostel tam stojí pěkně. Most je punk industriál, a proč ne? Nevnímám ho negativně, ani tam jsem ho neviděla špatně. Vždyť jsem tam tři měsíce působila a žila, když jsme točili seriál. Moc mě tam bavilo chodit v létě na koupaliště, do sauny, občas do posilovny, šla jsem si na výlet nebo běhat do parku. Neměla jsem problém tam žít, vůbec jsem se tam necítila nepříjemně.

Jaké bylo, natáčet seriál v přesunutém kostele?
Já jsem uvnitř nebyla, netočili jsme tam. Ani před ním, ani potom jsem se dovnitř nedostala. A to mě mrzí.

Které místo vás v Mostě dostalo?
Strašně mě bavil autodrom. Který ženský se poštěstí, že řídí truck? Řídí takový fáro, jako jsem měla já? To bylo úžasný, pro mě velký zážitek, má, tuším, osm rychlostí. Bylo to pro mě něco nového, ale rychle jsem se to naučila. Zůstal tam do záběru v seriálu Most! jen kousek, jak přijíždím. Ale já fakt objížděla mostecký okruh celý. Vedle mě seděl kaskadér, který, když jsem na to šlápla, docela znervózněl. Jakože říkal: „Hele, brzdi, holka!“ To mě bavilo, byly to pro mě nezapomenutelné chvíle.

Co jste se ještě v roli Pavla/Dáši naučila?
Nesoudit, neporovnávat, neodsuzovat. Být mnohem víc kosmopolitní a nebát se.

Vnímáte politiku ve spojení s Mostem? Prý místní politici nebyli seriálu naklonění a až když na ČT uspěl, obrátili.
To ani nevím, já se o politiku nezajímám. Vidím to tak, že politici, alespoň někteří z nich, si vybrali cestu temna, zatímco já volila cestu dobra, jako moje Dáša. Tak to vnímám. Jejich názor neznám, ale to asi svědčí o tom, že možná mají jenom strach. A to je celé.

Nedávno jste byla hostem Karla Šípa. Co to s vámi udělalo?
Vůbec nic, ale to setkání s ním pro mě bylo velmi příjemné. Doteď na to velmi ráda vzpomínám. Opravdu to pro mě byla krásná chvíle s ním strávená.

Co vám ještě seriál Most! přinesl? I něco, co byste ani nečekala?
Jo jo. Třeba jedu metrem a pan revizor mi řekl „Nazdar Pavle.“ Já mu na to odpověděla: „Dášo, ne?“ a on zas: „Pavle“. Tak jsme si vyměnili takový malý minidialog. Ale určitě mi spousta lidí napsala krásné dopisy, který mi rozzářily srdce. Bylo moc příjemné, tolik podpory naráz jsem ještě nedostala. A to se po každém díle zvětšuje, je to opravdu příjemný. Je to pro herce jakoby pohlazení, dává to naší práci smysl. Pak se nám podařilo velmi správně vytvořit tu postavu Dáši, která v tom Mostě! má být tím světlem. Protože ona je ta cesta dobra, která v seriálu je. Ona nesoudí, ona nehodnotí. Ona pouze je sama sebou.

Hrála jste poprvé „se svým bratrem“, s Martinem Hofmannem, s jeho Luďanem?
Ano, poprvé.

Je zvláštní ve své roli. A v Trpaslíkovi měl dokonce místo nosu mužský úd.
Zvláštní jsou jeho role vždy. Tak je pojal on.

Už vám Dáša přinesla další role, nabídky? Divadelní či filmové? Či je ještě na to brzo?
Nevím, jestli je brzo. Ale všechno je ve hvězdách a já věřím, že ta správná práce přijde ke mně ve správný čas.

Jak na vás působí role v Lidojedech? Je osudová?
Osudová ne, já se s ní nechci ztotožňovat. To jsou přesně ti lidé, kteří se vydali cestou temnoty. Ve svůj prospěch jsou schopni zabít člověka, aby si vydělali peníze. Ale Rudiš to napsal velmi komicky a jak jinak lidem tyhle role předat? Člověk se tomu sice zasměje, ale pak je tam dopad té hořkosti na jazyku. A tak já vnímám i ten Most! Taky se tu přes humor vykládá spousta věcí, přes ten humor lidem můžete nastavit zrcadlo – anebo ne. Naštvat je, ale prvotní je tam ten humor.

Zlidoví nějaká hláška?
Dycky Most! - určitě. Už zlidověla.

Infocentrum v Mostě začalo prodávat trička a placky s tématikou seriálu Most!.

Uměla byste si Most! představit jako divadlo?
Nikdy jsem nad tím nepřemýšlela. To by asi nešlo, muselo by tam hrát hodně postav.

Vaše fenka je s vámi všude? Prožívá s vámi hodně?
Ano, Andělka se mnou jezdí pořád. Je to věrná parťačka. Je se mnou už od dob mých vysokoškolských studií.

Co od vás už brzo uvidíme, na co se můžeme těšit?
Teď jsem točila velice krásný projekt se studenty režie ze zlínské filmové školy. Je to projekt pro mě moc silný, protože to téma je silné. Bude mít premiéru přímo v Brně, protože tam jsme v HaDivadle natáčeli.

Prozradíte, jak se film jmenuje?
Já teď vlastně ani nevím. Ale projekty tvořím v tu chvíli a pak je zase odkládám. Člověk je pořád nemůže nosit v hlavě.

Ale zas se to s premiérou vrátí, ne?
Samozřejmě, to vám naskočí jako maturita. Jak se to člověk naučí, pak už nezapomene.

A nakonec ještě k vaší kapele. Píšete vlastní texty, už se pomalu rodí první album?
Určitě ho budu chtít natočit. Jen ještě nevím, jestli sama s kytarou, nebo bude vše jinak.