Výstava: Jaroslav Brožek: Dobrodružství barvy (25 velkých olejů)

Zahájení: úterý 9. října 2007 v17.00

Místo konání: Městská výstavní síň Zlatá trojka, Zlatá síň (Městská knihovna Most, Moskevská 12, Most, tel. 476768800)

Program: Doc. Ing. Iva Ritschelová CSc., rektorka UJEP

Prof. Mgr. Miloš Michálek, Katedra výtvarné výchovy UJEP

Prof. Jaroslav Brožek

Dívčí jazzové saxofonové sexteto Too much saxes

Termín výstavy: 9. 10. - 2. 11. 2007 (výstava je přístupná vběžné provozní době MKM, tj. PO, ÚT, ČT, PÁ od 10.00 do 19.00)

Upozorňujeme na možnost výpůjček i vrácení knih vprůběhu vernisáže.

Dobře jsme to zorali

Profesor Jaroslav Brožek (1923), rodák zKněževsi na Moravě a absolvent profesury kreslení, modelování a deskriptivní geometrie na Pedagogické fakultě University Karlovy u profesorů Cyrila Boudy, Miloše Salcmana a Karla Lidického (stejný obor absolvovali i další protagonisté českého geometrického umění Zdeněk Sýkora, Vladislav Mirvald, Kamil Linhart, Dalibor Chatrný nebo Karel Malich), se podílel na vzniku oboru výtvarná výchova na tehdejším Pedagogickém institutu vÚstí n. L. vr. 1959. Perspektivně se vyvíjející dráha vysokoškolského pedagoga, orientovaného na didaktiku výtvarné výchovy a zejména na teorii barvy, byla přerušena v srpnu 1968. Normalizační kádrová perzekuce ho vyřadila zvýuky (1970), vyloučila zfakulty (1972) anakonec znemožnila jakékoliv místo ve školství (1974). Vr. 1975-1989 byl zaměstnán manuálně jako písmomalíř, přesto nerezignoval na výtvarnou práci, ani na odbornou činnost. Pod krycími jmény vydal důležitá odborná a popularizační díla: Barva aobraz (1980), Dobrodružství barvy (1983) a Jak namalovat krajinu (1978), která zasvěcovala mladé studenty do problematiky moderního umění v70. a 80. letech.

Pád režimu vr. 1989 mu přinesl nejen rehabilitaci, ale i možnost návratu na Pedagogickou fakultu vUL a získání docentury (1991) a profesury (1992), ale především prostor pro publikování, výuku studentů a další četné aktivity voblasti výtvarné pedagogiky. Stál u zrodu Institutu výtvarné kultury (dnešní Fakulta užitého umění a designu UJEP). Jeho publikace Výtvarné Ústí/Kronika výtvarného života vÚstí n. L. (1998) se stala nejrozsáhlejším zpracováním historie výtvarné kultury ústeckého regionu. V90. letech vedl četné workshopy pro regionální výtvarníky a vr. 2005 mu primátor města Ústí n. L. udělil Cenu města.

Vystavená kolekce nefigurativních obrazů je zjeho cyklu Soustavný výzkum barevného čtverce, na kterém pracoval soustavně a bez zásadních změn od 60. do 90. let. „Barva je prostředek sjednocující, dorozumívací a je to symbol,“ říká emeritní profesor Jaroslav Brožek, který sám je symbolem neúnavného, pracovitého, znalého a inteligentního člověka - učitele.

Na tehdejší Pedagogické fakultě jste zakládal obor výtvarná výchova. Znamená to, že dřív se zde výtvarná výchova neučila?

Ne, neučila. Na tehdejší vyšší pedagogické škole se učila jen matematika, čeština, dějepis, zeměpis a marxismus. Vroce 1959 mě přeložili zTeplic, kde jsem učil na všeobecně vzdělávací apedagogické škole. Zpočátku jsem výuku zajišťoval sám, o něco později přišli kolegové Maleček a Houra. Dařilo se nám, publikovali jsme články o výuce výtvarné výchovy a společně jsme napsali několik příruček. Učili jsme a zároveň jsme teoreticky ten obor zakládali. Bylo to neorané pole anám se to dobře oralo. Netrvalo to ale dlouho, vr. 1969 nás zfakulty vyhnali, protože jsme nevítali příchod spřátelených armád. Jako důvod bylo uváděno, že jsme ztratili důvěru.

Dá se oddělit občanský postoj umělce od jeho díla? Má se dílo umělce hodnotit jen podle díla, nebo i podle jeho občanského postoje?

Na to se těžko odpovídá. Ale myslím, že umělec by měl být celou svou osobností jednotný.

Jaké to je, psát pod cizím jménem?

Je to smutné. Moje knihy vycházely anonymně a to mě moc mrzelo. Byl jsem zoufalý. Sháněl jsem krycí autory, kteří by byli ochotni srizikem se podepsat pod mou knížku. Vydat tu knížku byla radost. Byl jsem moc šťastný, že vyšla knížka Jak namalovat krajinu, ale krycí autor za čas začal mé autorství popírat a to bylo ještě smutnější.

Je lehké dnes být profesionálním výtvarníkem?

Je to těžké! Ale ani po škole člověk nesmí na sobě přestat pracovat a musí o sobě dávat vědět.