Když vyšel devítiletý Jan Hodač z pražské výstavy Sto let české fotografie, otec mu dal do ruky fotoaparát, aby před Vltavou vyfotil maminku s bratrem. První černobílá fotografie výrazného mosteckého fotografa Jana Hodače, který většinu své dosavadní tvorby zatím zasvětil svému rodnému kraji, byla na světě. Mostecký fotograf nyní rád pracuje se skrytou symbolikou, detaily a náznaky, kterými upozorňuje na nové rozměry vnímání naší krajiny.

Ve Schole Humanitas lidé mohou zhlédnout fotografie z projektu Fabrica Bohemica. O co v projektu jde?
Projekt vychází z mé dlouhodobé koncepce filosofického vnímání krajiny. Fotografické pojetí tohoto projektu přesahuje umělecký styl, pro který má světová fotografie termín industrial landscape. Industriální obři krajinu formují, oživují a protkávají ji neviditelnými energetickými toky. Stávají se tak jakoby organickými prvky krajiny, jejichž přítomnost nelze jednoduše přehlížet. Fabriky tak jsou působivou ukázkou existence člověka v krajině.

Je výhodou pocházet z průmyslově zajímavé krajiny?
Tím, že tu průmysl je, mě i tato krajina živí. Nedával bych ale krajině přívlastek, že je vyloženě krásná, ale já tu krásu vidím, je to fotogenické. Naše krajina je unikátní a fenomenální.

Máš přehled, co fotí kolegové?
Spolupracuji s českými fotografy a krajináři. Zvu si je na vlastní workshopy, kde vyučuji fotografii. Mám přehled, kdo co fotí a jaké jsou lokace. Tito lidé většinou mizí do zahraničí, kde fotí kalendáře na Islandu, v Americe, Arizoně, aby se uživili. Protože v Čechách tolik věcí, které jsou evropsky zajímavé, není.

A co České středohoří, které fotíš ty?
České středohoří evropsky zajímavé je, krajina je výjimečně fotogenická, dají se tu dělat světové záběry. Člověk to tu ale musí mít dobře nakoukané. Jižní Čechy s rybníky jsou zajímavé, ale světovou fotku tam neudělám. Je to hezké, ale běžné. Mostecko má dynamiku. Region je typický, průmysl tu je, ale v kombinaci s krajinou je to fenomenální a je třeba to ukazovat. Ne říkat, že náš region je černý.

Mnoho lidem se ale nelíbí, že například zámek Jezeří, perla Krušnohoří, stojí nad propastí.
Lidé uvažují v krátkém horizontu, ale jednou, až se důl ČSA zrekonstruuje, třeba jako jezero Most, tak ta bonita zámku bude výborná a zámek tím získá. Lidé jsou netrpěliví a tahle krajina není zahrádka před domem, práce je tvorba.

Co budeš fotit, až skončíš s projektem Hory doly?
Teď dělám velký projekt s modelkami v severočeské krajině. Ve spolupráci s dobrými agenturami na industriálních místech fotím modelky. Až za dva roky skončím s projektem Hory doly, tak s tím chci zase pokračovat. Chtěl bych pozvat známé modelky jako Ivu Frülingovou nebo Evu Herzigovou a nafotit je v krajině, z které pochází.

Kdy jsi poprvé začal cítit, že jsi fotograf?
Na konci střední školy jsem začal jezdit se Scholou Humanitas do nějakých destinací po Evropě, měl jsem sebou již lepší foťák. Poté jsem měl ve škole svou první výstavu, to bylo v roce 2000.