V domku poblíž Labe pod hradem Střekov v pondělí vzpomínal Václav Šmerda, zručný houslista, na počátky velké mezinárodní klavírní soutěže Virtuosi per musica di pianoforte. Šmerda, zakladatel Pianoforte, od roku 1967 deset let vedl Lidovou školu umění, dnes ZUŠ Evy Randové v Ústí.

Do letošního 46. ročníku Pianoforte se letos hlásí 34 účastníků z 15 zemí světa. Vše začne ve středu 20. listopadu v Severočeském divadle v Ústí koncertem loňské vítězky Kristine Ayvazyan (Praha). Soutěž vrcholí v pátek v 18.00 tamtéž předáním cen a koncertem vítězů.

46. ročník klání Virtuosi per musica di pianoforte 2013Mezinárodní klavírní soutěž pro klavíristy do 16 let věku
Severočeské divadlo, Ústí
středa 20. - pátek 22. listopadu
pořádá: ZUŠ Evy Randové
20. 11., 18.00 Zahajovací koncert
21. 11., 9.00 Soutěže
22. 11., 8.00 Soutěže
22. 11., 18.00 Předání cen, koncert vítězů
web: www.virtuosi-ipc.com

Co vás vedlo k založení soutěže mladých klavíristů v Ústí?
Václav Šmerda: V roce 1976 jsem přišel do Ústí nad Labem z Ústí nad Orlicí, kde jsem před tím založil mezinárodní houslovou soutěž. No a v Ústí si říkám: „Bylo by nespravedlivé, kdyby Ústí nemělo soutěž klavírní."

Bylo to těžké, či snadné?
Naštěstí se tu našli nadšení lidé, kteří byli pro. Ale ze začátku to se zahraničními účastníky bylo těžké, ale já si věděl rady. Měl jsem z houslové soutěže kontakty na Estonsko i další země, kde žili i Češi, nebo tam hráli. Navíc mělo Ústí úžasné zázemí, krásné divadlo i dům kultury , víc možností než Ústí nad Orlicí. Důležité bylo, že se mezi mými spolupracovníky a pomocníky našli lidé vynikajících kvalit, třeba ing. architekt Šuk, který dělal ve výpočetním středisku, takže počítal výsledky a navíc stihl fotit interprety na pódiu.
Další užitečný člověk byl Jan Záruba, pracovník Spolchemie, který nám pomáhal s překlady. Uměl i maďarsky, v tom byl nenahraditelný.

Děti jsme hýčkali

Jak jste se chovali k dětem?
Nadané klavíristy jsme doslova hýčkali, neopouštěli je, starali se o jejich jídlo a pomáhali se cvičením a povzbuzovali je i třeba vodili po schůdcích k pianům. Pomáhali jsme i kantorům dětí, ubytováni byli tenkrát v hotelu Bohemia…

Jaké jste měli ceny pro vítěze?
Já usiloval o to, aby podnik, který vyráběl klavíry, tedy Petrof v Hradci Králové, měl záštitu nad naší soutěží. Aby absolutn
Na prvním předávání cen, to bylo v salonku v hotelu Bohemia, kde se ze začátku vše odehrávalo, mělo dojít k předání piana. Já jsem zachoval, jak jsem byl zvyklý a naučený, dekorum. Přišel vítěz i zástupci firmy a já hlásím: „A nyní Petrof předá vítězi klavír." No a oni sáhli do tašky a vytáhli takové malé pianko. Nic jsem neřekl, nevykřikl ani neomdlel, prostě jsem dal najevo, že je to samozřejmé. Že jsem přece neřekl, že to bude velký klavír (ohlíží se zakladatel). A vítěz to vzal a byl nadšený! Víte, jsou chvíle, kdy vám třeba i běhá mráz po zádech, ale musíte se s tím srovnat, poradit si.

To ale asi nebyl jediný trapas za ta léta soutěže, že?
Nebyl. Třeba při závěrečném obědě jsme ještě úspěšným účastníkům předávali broušené vázy s vyrytým názvem soutěže. Patřila k nim broušená víčka, ale jeden všetečka tam jedno rozbil, spadlo mu na zem. Jenže jsem měl naštěstí některé ceny dvakrát, tak jsem odešel za dveře a za pár minut jsem přinesl náhradní díl. Všichni koukali! A takové momenty dělají atmosféru soutěže.

Jak se vám na dálku komunikovalo se soutěžícími a rodiči?
I na to jsem měl jednu zásadu: Jakmile přišel k soutěži dopis, ihned jsem na něj odepsal. To v mezinárodním styku tenkrát určitě nebylo běžné, ale já spolupracoval s Pražskou informační službou, u níž jsem si nechal přeložit základní odpovědi, nechal si je vytisknout a pak už jen na blanketu zatrhával, co chci odpovědět. A dolů jen připsal „Těšíme se na vás".

Zatím jsme nezmínili porotu.
Té celých 23 let předsedal docent Pavel Štěpán, který byl zbožňován. Sám vše dělal s velikánským zaujetím, jako profesor Akademie múzických umění uměl německy, trošku francouzsky a slovanské jazyky. V tom si vystačil. Mezi ambiciózními profesory ostatních škol, kteří si mysleli „Teď něco uvidíte!", byl výjimečný. A pracoval zadarmo.

Vřava dost pomáhá

Jak vnímáte Pianoforte, kam přijíždí nadané děti ze světa?
Talent se má podchytit co nejdříve, a musí mít možnost soutěžit. Vždyť i já za svých mladých let soutěžil. Doma je každý nejlepší, ale až když se dostane do soutěžní vřavy, zjistí: „Ještě hodně musím cvičit!" I to je na soutěži důležité.