Čechomoru vděčím za proslulost a zkušenosti

Osobitá zpěvačka, která se svou hudbou nepodbízí masám. To je Lenka Dusilová. Na festival přiveze songy z poslední desky Baromantika, ale i best of ze svých dalších alb. V sobotu 14. září zazpívá a zahraje na festivalu Viadukt Open v Liberci.

Nedávno jste vystupovala v Kacanovech, což je poblíž. Jak se koncert povedl?

Koncert byl velmi milý. Ze začátku se na nás škaredilo počasí, tak v nás rostly trochu obavy, zda přijde dostatek lidí, ale obloha se do večera krásně vybrala, přišlo dost lidí a koncert byl fakt super. Krásný místo, doufám, že budu mít možnost se tam za rok vrátit.

Zpíváte často na severu? Vzpomenete si na nějaký vydařený koncert?

To není úplně jednoduchý, je tolik míst a vydařených momentů, mezi kterými je těžký vzpomenout přesně na konkrétní místa.

Máte raději komorní akce jako v Kacanovech, nebo větší koncerty, festivaly?

Těší-li se na vás lidi, máte k hudební produkci vše, co jest nutně třeba a máte dostatek času na přípravu, tak je to celkem fuk, co je to za akci. Spíše se liší hraní třeba s kapelou nebo sólová vystoupení.

Koncerty s kapelou jsou vhodnější pro větší kluby, sály a festivaly, a když tedy máme dobré podmínky k hraní, tak si užíváme vzájemné propojení, koncentraci a zvukomalebnost, jež mi třeba má kapela Baromantika nabízí. Naopak sólová hraní, která jsou vhodná pro intimnější a netradiční prostředí jsou zas zajímavou hrou sám se sebou. Odlišný druh dobrodružství.

Zajímavou kapitolou vašeho života byla spolupráce s Čechomorem. Jak ráda na ni vzpomínáte?

Šest let krásného snu, kdy jsem se mohla zúčastnit velkých koncertů s Čechomorem, mi jistě pomohlo v jisté proslulosti, tudíž jsem za ta léta vděčná. Též to přineslo hodně zkušeností orientovat se ve složitých kapelních vysokých psychologiích. (Smích)

Příští rok se skupina Lucie vrací na scénu. Spolu jste se něco nahráli, bude v tomto projektu místo i pro vás?

O svém místě v plánech kapely Lucie nevím.

Je něco, po čem se vám z hudební minulosti stýská? Co třeba kapela Pusa, kterou jste založila s Davidem Kollerem?

Možná bych se ráda více s některými lidmi z minulosti tu a tam potkávala, aspoň u piva. Některé dodnes vnitřně považuji za svoji rodinu tak trochu. Mezi ně patří i David Koller. Naše setkání realizujeme alespoň skrze občasné vzájemné výzvy k hostování na našich vlastních sólových projektech.

Spolupráce na inscenaci Weissenstein byla pro vás jedinečná, nebo účinkujete ještě v jiném divadle, v jiné inscenaci?

V současnosti hudebně účinkuji v představení One Step Before the Fall, tanečního fyzického divadla Spitfire Company. Představení pojednává o vyčerpání, kolapsu a vnitřním boji, inspirováno je životním příběhem boxera Muhammada Aliho a já jsem svou hudební performance souputnicí fantastické tanečnici Markétě Vacovské, která za tohle představení získala širší nominaci na Thálii a tanečnici roku na Taneční Platformě.

O toto představení je v současnosti velký zájem i ze zahraničí.

Dal vám David Jařab zcela volnou ruku při tvorbě hudby a interpretaci, bylo a je to pro vás hodně pocitové?

Skladby, které jsem v představení Weissenstein zpívala, jsou dílem skladatele Ivana Achera, který měl do poslední noty a slabiky jasno, jak jeho písně mají znít a jak je máme interpretovat. V podstatě po mně byla žádána má přirozenost nikoli žádný herecký expresivní přednes skladeb. Spíše emotivní pravdivost písní.

Jak zajímavý a jak důležitý je pro vás divadelní projekt Spitfire Company? Je to pro vás další rozměr hudby?

Veškeré satisfakce, které mi tohle představení přináší, jsou docela neočekávané a nevyšpekulované. Vstoupila jsem do tohoto představení s očekáváním něčeho, co jsem ještě nedělala, že se mnoho naučím a trochu se i obávala neúspěchu či, že po cestě zjistíme, že na to nemám dostatečné schopnosti.

Ukázalo se to být jednou z nejpříjemnějších spoluprací a velmi výjimečného propojení se s tanečnicí Markétou Vacovskou. Mnoho jsme společně ze začátku improvizovaly a hledaly, kde se hudba s obrazy propojuje. Jedno z nejmilejších období. Skrze každé odehrané představení mám možnost hledat nové formy a hledat si nové výrazové prostředky, které si vlastně nikde jinde nemohu takto vyzkoušet.

Se Spitfire Company se představíte v Ústí na festivalu Kult 2013. Co můžeme čekat, jak podmanivé představení bude?

Myslím, že je to dost intenzivní a sugestivní představení, které každý nemusí skousnout. Dotýká se velkého vyčerpání a opakujících se kolapsů, což každému nemusí být příjemné.

Očekávejte dvě ženy, jedna velká bojovnice v boxerském ringu, která jde na dřeň svých fyzických limitů a zvukovou, nejen hlasovou vlnu, která teče jako řeka veškerými emocemi, které nemusí být pokaždé příjemné.

Jak moc se vracíte na koncertech k repertoáru svých starších desek? Co fanoušci na koncertu v Liberci uslyší?

Mám svůj vlastní best of, které ráda hraju. Uslyšíte jistojistě některé skladby z mých všech sólových desek, jako jsou předně aktuální Baromantika, skladby z desek Mezi Světy, Eternal Seekers či Spatřit Světlo Světa. Ale jaké přesně, se většinou rozhoduji dle momentální nálady a místa. Dobrodružství. (Smích)

Jakou muziku posloucháte? Co vás z české hudby v posledních letech zaujalo?

Miluju P.J. Harvey, Animal Collective, Bon Iver, Beatku Hlavenkovou, Lanugo, Ille, Sidsel Endersen, Elbow, Fink, James Blake, Ivu Bittovou, Kaki King, Kate Bush, Radiohead, Ladě, Květy, Mucha, Punch Brothers a už si nevzpomenu, co dalšího. Asi bych těmi jmény zaplnila ještě pár odstavců