„My čekali jaro, a zatím přišel mráz, tak strašlivou zimu nepoznal nikdo z nás…" Slova písně „Jaro", plná chladu i bezmoci mi hlavou zněla, když jsem se dozvěděl o smrti Jindřicha Šťáhlavského, zakladatele české country legendy Fešáci. Ten sametový hlas minulý týden navždy utichl…

Nezapomenutelný hit Jaro od Šťáhlavského Ústečané definitivně naposledy slyšeli 17. prosince v DK Ústí. Seděl na invalidním vozíčku, kam jej upoutala dlouhá těžká nemoc, na kytaru ho provázel Antonín Kny, kapelník country legendy Fešáci. Vedle „Jara" zazněl i hit „Pojedou". Fešáci tak sobě i nám připomněli, že před 45 lety v Ústí vznikli. To už je let…

Jindra Šťáhlavský má pohřeb v pondělí 11. ledna od 13.00 v Nové obřadní síni krematoria v Ústí na Střekově. Bude se tam vzpomínat, i Deník čtenářům nabízí vzpomínky lidí, kteří Šťáhlavskému byli blíž. Nejprve kapelník Fešáků…

Antonín Kny

Od kdy jste znal Fešáky?
Poslouchal jsem je odmalička. Měli jsme v Jetřichovicích u Děčína chalupu. Část Fešáků jezdila ještě jako Bluegrass Hoppers na chalupu Espíro do Všemil v Sudetech, druhá na chalupu Klondike do Jetřichovic. Takže jsem byl hrdý na to, že můžu být v jejich blízkosti. Hlavně v přítomnosti Karla Poláčka, který mě naučil první akordy .

Jak vzpomínáte na Jindru?
Na Saloony Fešáků jsem chodil do divadla v Děčíně. Mimo Michala Tučného , Tomáše Linky i Pavla Brümera jsem obdivoval ,,hluboký" hlas Jindry Štáhlavského. Naučil jsem se píseň „Jaro" a oblboval tím mladé trampky. Nikdy jsem ale nenapodobil Jindrův hluboký, pro něj specifický hlas. Byl svůj, to prostě nešlo.

O čem většinou zpíval?
Měl písně spíš smutné a tak trochu k zamyšlení. Každý ze zpěváků u Fešáků zpíval jinak a o něčem jiném, v tom byla a dodnes je síla Fešáků. Jedním z Fešáků už jsem dlouhých a krásných 25 let.
Jindra už s námi často nevystupoval, nemoc mu to nedovolila. Pozval jsem ho jen na dvě nejprestižnější představení v rámci loňského turné ke 45 letům Fešáků. 17. prosince do Ústí a 19. prosince do Prahy do Hybernie.

Měl to těžké, chtělo se mu tam?
Jestli chtělo? Byl nesmírně šťastný, i když zpíval na invalidním vozíku, na kterém byl upoután posledních pět let. Jeho žena Marie mu byla vždy nablízku, byla jeho velkou oporou. Rovněž jeho dcera Yvona, která s ním denně z Floridy z dalekých USA hovořila a podporovala ho.

Bude vám Jindra chybět?
Bude mi chybět, chybí mi. Vzpomínám, jak jsme točili vánoční CD „Vánoce s Fešáky" (2010). Protože byl upoután na vozík a nemohl ze zdravotních důvodů do velkého studia, postavil jsem mobilní nahrávací studio přímo u něho doma v obýváku.

Natáčet doma, jaké to bylo?
Byla to skvělá práce, pro mě hluboký zážitek. Velmi se snažil, chtěl být součástí první vánoční desky Fešáků. Podařilo se to nadmíru dobře. Můžete sami posoudit na albu „Vánoce s Fešáky", konkrétně v písní „Největší dárek".

Stýská se vám, teď, když Jindra Šťáhlavský odešel?
On neodešel úplně, putuje tam nahoru. Má tam dobrou společnost, skvělou kapelu, kamarády. Michala Tučného, Kapitána Kida, Waldu Matušku, Antonína Hájka i Mildu Dufka a další a další…

Vnímáte Jindru jako legendu?
Já vždy říkal: Pakliže přijdu do hospody nebo někam k ohni, kde se hraje a zpívá, a slyším tam „Jaro" a „Pojedou", pak se ze skladatele stane legenda. A ano, ptáte-li se. Jindra Šťáhlavský je legenda!

Rozloučíte se s ním jako kapela?
Ano, na poslední cestu ho Fešáci doprovodí v pondělí 11. února ve 13.00 v Nové obřadní síni krematoria na Střekově.
Sbohem Jindro !

Jindřich Šrejber

Od kdy jste se znali?
S Jindrou se znám přes 35 let. Měl jsem možnost s ním spolupracovat na tvorbě programů, když jsem byl dramaturgem Krajského kulturního střediska. Byl člen Fešáků, ale celou dobu spolupracoval s řadou dalších kapel jako host, někdy i jejich zakladatel.
Byl to pohodář, dělat s ním byla radost díky jeho klidné povaze s tendencí se na vše koukat trochu z nadhledu.

A to pokaždé?
(rozpačitě) No, po návratu z Plzně potřeboval rychle, než si najde stabilní kapelu, připravit pořad, se kterým bude jezdit. Rozhodl se pro tehdy populární diskotéku pro děti, kde může hrát i zazpívat. Pořad nastudoval, ale zapomněl, že dělá pro děti. Při předváděcím představení v DK Chlumec s dětmi z místní školy jsem prvně zjistil, že se i takový kliďas může rozčílit. Z počátku děti slušně upozorňoval, aby nelezly na jeviště, protože tam jsou elektrické rozvody ke zvukové aparatuře. Ke konci je už naštvaně odháněl . Po předváděčce řekl: „Na to nemám nervy, s tím pořadem jezdit nebudu."
Od té doby obdivoval kolegy, kteří s dětmi dělali.

Zažil jste s ním něco neobvyklého?
Ano. Osud nás svedl dohromady i v soukromém životě a to velice paradoxně. V lednu 2002 jsme se společně octli na jednom pokoji kardiologického odd. Masarykovy nemocnice v Ústí, kde jsme trávili pohodové chvíle. Přes zdravotní problémy jsme najednou měli čas si povídat také o docela obyčejných věcech. To nás ještě víc sblížilo.

Také jeho ženu Marii jste znal?
Ano, i tu jsem poznal v té nemocnici. A jeho partnerka Marušku měla lví podíl na tom, že byl Jindra dalších 10 let mezi námi. Bude mi moc scházet. Dlouho si budu vyčítat, že jsem se za ním nerozjel dříve, než mám odešel.

(Jindřich Šrejber je spolupořadatel Mezinárodního festivalu Porta pozn. aut.)

Josef Vejlupek

Vybaví se vám v souvislosti s Jindrou Šťáhlavským i něco veselého?
V roce 2005 nám na Portě moderoval sobotní odpoledne s kolegou Hraškem. Najednou se tam objevil Robert Moucha, jeho kolega z Fešáků. S Hraškem se střídali, jednu kapelu ohlásil Jindra, druhou on. Ale já po půlhodině zjistil, že tam je jen Hraško. Zjišťuju, co se děje, a vyšlo najevo, že Fešáci někde večer hráli a on nám jako moderátor ujel! (smích) Jinak jsme za ním občas jezdili nad Střekov do vesnice Kojetice, kde měl bazar.

Jak jste Jindru vnímal?
Pamatuju si ho jako moderátora pořadu Trasa na ČRo v Ústí. Uváděl ho hlubokým hlasem, pouštěl i svoje písničky. Jednou si z toho Jan Turek z Fešáků dělal legraci. Prý kam se podívá, všude je Šťáhlavský. Pustí si rozhlas, mluví tam, pustí si ho za chvíli, on tam zpívá, jde někam a on tam vystupuje s kapelou…

Obdivoval jste ho za něco?
Uměl zajímavou věc. Z publika vždy dostal 5 slov a složil na ně básničku. Dělal to skvěle, v tom na něj nikdo neměl.

(Josef Vejlupek, šéf realizačního týmu Mezinárodního festivalu Porta)

Robert Moucha

Jaký Jindřich byl, jak jste ho vnímal v rámci Fešáků?
Oba jsme odsud z Ústí, takže jsme jezdili na koncerty spolu. Sranda s ním byla, byl to veselej kluk. Ale nesměl pít a on to věděl. Bohužel měl slabé srdce, měl tedy dietu, nesměl mastný, ale první jeho bylo, jak jsme někam přijeli dát si vuřt nebo klobásu. V tom neuměl být zásadový, což mu asi uškodilo. Byl to takový neposlušný pacient, i když věděl, že je nemocný. Bohužel, měl velmi slabé srdíčko.