Slovenské Provisorium bylo pro mě do jisté míry neznámé. Ač Provisorium Deža Ursiniho je v hudebních kruzích pojem, byl jsem zvědav, jak s tím naloží jeho syn Kubo. Nač vymýšlet zdlouhavé hodnocení: Synáček se „potatil". Skladby v období alb Modrý vrch až Příběh zněly čistotou jak zvukovou, tak i intonační. Do srdce mi vstoupila pohoda, tu ještě umocňovala skvělá sóla Mariána Jaslovského (saxík).

Na řadě byl rock & rollový klenot George & Beatovens. Člověk by řekl, že když odejde na jiný břeh nejdůležitější osobnost skupiny, nebude důvod ji udržovat při životě. Zde by to byla škoda. Karel Kahovec s velkou pokorou mluvil o těch, kteří prošli touto kapelou. Při vzpomínce na Pavla Vrbu či Petra Nováka nejednomu pamětníkovi zvlhly oči. Ale jen na chvilku. Rokenrol od Karla Kahovce a Viktora Sodomy oči hned vysušil. Hráli všechny své známé pecky, rozproudili nám krev v žilách.

Pavol Hammel a Juraj Burian pro mě nebyli žádným tahákem. Byl jsem zvědav, jak na ně zareaguje publikum. Medulienka a Cirkus leto byly očekávané, reakce publika více než příznivá a píseň navíc určitě nezněla ze slušnosti. I když tak nebylo splněno přání jedné divačky, která za Hammelem přišla a žádala o jednu tu svou. Řekl, že není jukebox, a zahrál předem připravenou. Škoda, mohl být citlivější.

Synkopy 61 pro mě byla největším tahákem. Byl jsem zvědav na moravské Beach Boys. Jen mě hned zarazilo, jací dědečkové to již jsou. Při písních z jejich rané tvorby jsem cítil, jak jim to moc neladí, jak chytají dech. Jenže pak se chytli a rozjeli to neskutečným způsobem. Rozpaky byly ty tam. Skladby jako Válka je vůl, Xantipa či Formule 1 zněly excelentně. A závěr? To už byli jako opravdoví Beach Boys. Písničkami v jejich podání skutečné vyvrcholil festival. Kdo by to při jejich vstupu na jeviště čekal?!Šest hodin stání bylo na mých bedrech již znát, i tak jsem si ještě dopřál Progres 2. Před více než rokem jsem viděl jejich megakoncert v Žatci a moc se mi líbil. Asi proto pro mě vyznění jejich vystoupení (zvlášť po „Synkopácké palbě") bylo méně výrazné. Ovšem skladby z desek Mauglí, Mozek či Dialog s vesmírem určitě nikoho nezklamaly. Jen mě již má oblíbená věc „Muž, který se podobá odvrácené straně měsíce" nerozpumpovala. Došla mi energie, a tak na teplickou Míchačku betonu již nedošlo. Tak se na mě nezlobte, pánové. Snad někdy příště.

Zpracoval Miloslav Zachar