Vy osobně máte za sebou skvělou základní část. Stal jste se vítězem bodování.

Sezona byla perfektní, klapalo to výkony od všech hráčů a to že jsem vyhrál kanadské bodování je jen takový bonus navíc.

Vyhrát bodování není nic lehkého, člověk si určitě musí udržet stabilní formu po celý rok.

Já většinou se snažil na to nehledět, i když je to těžké, protože člověk čte noviny, chodí mezi fanoušky nebo známé, kteří mu to připomínají a říkají: Hele máš tolik bodů, letos bys to mohl vyhrát. Nebo když jsem byl v desítce, tak mi říkali, že bych se tam mohl udržet. Hodně lidí mi to připomínalo. Já si říkal, že se to budu snažit neřešit a na konci sezony se kouknu, kde jsem skončil. Letos to bylo takové, že jsem dlouho vedl, měl jsem povedený měsíc, kdy jsem udělal hodně bodů a začalo se opět říkat, že mám náskok, že bych to mohl udržet. Říkal jsem, že počkáme do posledního zápasu. Skvěle hráli i kluci v jiných klubech jako Hlinka nebo Mertl. Ke konci se pak rozjel i Rúča (Ručinský).

Kde se taková produktivita letos ve vás vzala?

Snažím se už nějaký pátek hrát svůj styl, hokej, o kterém si myslím, že je našemu týmu prospěšný. Tím, že trenéři nechtějí po mě zásadní změny, což se nestalo, navíc si sednu i se spoluhráči. Zatím to funguje, a já doufám, že to ještě vydrží. Moje přednosti? Asi čtení hry. Člověk přemýšlí o krok napřed, ti mladí kluci jsou dneska rychlí, těm už bysme neujeli (úsměv). V myšlení mám asi výhodu.

Někdo je víc střelec, někdo zase nahravač, ale vy to máte vyvážené.

To asi také záleží na týmu, který kolem vás je. Franta Lukeš ten umí také perfektně nahrát, Jány (Jánský) ten je spíše do koncovky, šance mi kluci připravili, tak z toho padaly góly.

A vaše nejoblíbenější zakončení?

Asi když vám to připraví do prázdné brány (smích), to je nejistější. Ale nemám opravdu žádné oblíbené zakončení. Je to o kombinaci a momentálním nápadu. Někdy mám i větší radost, když připravím pro někoho gólovou nahrávku. To mě těší víc než když sám ten puk zametete do branky.

Martin Ručinský nakonec skončil v bodování za vámi druhý. Hecovali jste se mezi sebou?

Jeli jsme na zápas do Pardubic a šili do sebe: Dneska po sobě půjdeme (úsměv). Nakonec to dopadlo takhle. Je to příjemné.

V Litvínově jste se zařadil mezi legendy Hlinka, Růžička a Reichel, kteří také v minulosti vyhráli bodování. Co to s vámi dělá?

Jsou to hráči, kteří toho dokázali o moc víc, ale když jsem se to dozvěděl, bylo mi příjemně. Za svou jsem nic nevyhrál a tak doufám, že letos ještě něco uděláme. Jak už jsem říkal, je to takový bonus navíc a zvlášť když se pak napíše, že to v Litvínově vyhrál Hlinka, Růžička a Reichel a já mezi nimi, tak je to hezké. Ale nějaké srovnávání s nimi nepřipadá v úvahu.

Nicméně vy už se v Litvínově také pomalu zařazujete mezi legendy.

Tohle si možná všechno uvědomím až po kariéře. Těžko se s takovými hráči srovnávat, to jsou opravdu legendy, kteří mají za sebou obrovské úspěchy.

Dokážete vybrat nějaké své nejlepší spoluhráče. V Litvínově jste s Frantou Lukešem už braní jako hokejová dvojčata.

S Frantou už hrajeme nějaký pátek pohromadě, ale já rád vzpomínám na všechny kluky. S Alinčem a Brandou jsem tehdy začínal na Slavii, v Budějovicích nám to šlapalo se Šimánkem, Sailerem, pak přišel také Kůrka. V Litvínově mě také zvedli Honza Čaloun s Ivo Prorokem. Tenkrát jsem tady paběrkoval ve třetí lajně, pak se zranil Alby Reichel a já začal hrát s nima. Nakonec jsme i zachránili sezonu a hráli play off, i když to vypadalo bledě.

Litvínov byl často před sezonou pasovaný do play out nebo do baráže a letos jste jedním z největších favoritů.

Já myslím, že i pro nás to bude lepší, že do toho jdeme v roli favorita, budeme zodpovědnější a mít chuť něco dokázat a konečně postoupit dále a ne skončit třeba jen osmým místem, kdy jsme to vlastně šli jen zkusit. Letos bysme to mohli naším výkonem korunovat. Jít sérii od série dál a dál.

Už jste se bavili o soupeřích pro play off. Kdo by vám seděl, kdo ne?

Myslím, že je to jedno. Neslyšel jsem od nikoho z kluků: Kéž bysme dostali toho nebo toho. Já myslím, že je to celkem jedno.

Máte nějaké své osobní rituály, které budete během play off dodržovat.

Klasika je to holení, tedy, že se jako tým nebudeme holit. Jinak já na rituály moc nejsem. Jen moje holky mi asi připraví něco pro štěstí jako třeba náramky, tak si to schovám do skříňky v kabině.

Spousta lidí řiká: Kdy jindy než teď vybojovat titul.

Každé z deseti mužstev myslí na to, že by mohlo v play off dokráčet až na vrchol. My nejsme výjimka. Letos je navíc cítit ještě větší pohoda, klid na hokejkách a já doufám, že nás nic nerozhodí a my se o to popereme. Třinec má široký a nabitý kádr, jsou asi největší favorit a to i díky počtu bodů, které získali v základní části. Ovšem Sparta a Brno mají také silné týmy. Zlín se ze začátku trápil, teď má dobrou formu. Nahoru může dojít víc mužstev a jsem rád, že mezi ně patříme a věřím, že dojdeme co nejdál.