V letošní sezoně jste vychytal už třicáté vítězství. Co na tuto skvělou metu říkáte?

Já popravdě ani nevěděl, že je to třicáté vítězství. Je to opravdu hodně za tu sezonu. Jsem moc rád, je to i tím, že jsem hodně vytěžovaný. Především je to týmovou hrou, je to sice takové klišé, ale hrajeme opravdu dobře a je to jen díky tomu.

Jaká byla motivace proti Slavii, která v podstatě už nemá o co hrát a ladí formu na play out a na baráž?

Měli jsme pokyny, abychom nic nepodcenili. Oni nemají co ztratit, mohou si vlastně užívat v uvozovkách, protože se chystají na rozhodující část sezony, která je teprve čeká. My jsme si to pohlídali a k podcenění nedošlo, za což jsem rád.

Asi vám také zatrnulo, když jste viděl, že brankář Slavie Svoboda odjíždí v krvi na střídačku.

Viděl jsem, že vyjíždí z brány a začíná ztrácet vědomí. Měl jsem strach, zda nemá třeba nějaký srdeční problém nebo podobně. Nevypadal vůbec dobře. Potom kluci ze Slavie říkali, že ho někdo omylem řízl do ruky bruslí. Já doufám, že bude brzy v pořádku a bez následků.

Hráli jste od tří hodin, to je v Litvínově nezvyklý čas. Jak jste tohle vnímal?

Já osobně z toho byl trošku rozhozený. Já mám určitý systém, jak se připravuji v den zápasu, a všechno to najednou bylo jinak, bylo dříve rozbruslení, dříve oběd a také spánek před zápasem byl kratší. Ale na druhou stranu ten zápas byl takový živý, měl dobré nasazení. Byli jsme plní energie a nakonec se nám to vyplatilo.

Navíc osmá domácí výhra v řadě.

Doma máme tu sílu, samozřejmě i venku, předvádíme dobrý hokej. Hlavně je to ovšem postavené na našem stadionu, na naší domácí hře. Doufám, že se nám bude dařit i nadále.

Nemrzí vás vychytaná nula, když jste nakonec inkasoval z trestného střílení?

Občas se prostě stane, že se to špatně nastřelí, nebo to přeskočí hokejku a v přesilovce nám ujel hráč, byl z toho nakonec faul a v trestném střílení už je to vabank. Já byl holt ten smutnější, ale inkasovat jednu branku je super. Nejsem z toho vůbec smutný. To ne.