Až v záři fanoušci extraligového Litvínova přijdou na první zápas nové sezóny, tak už marně budou hledat na ledě "svého" miláčka Roberta Reichla. Litvínovská ikona ve středu oficiálně pověsila brusle na hřebík a přesunula se na trenérskou lavičku a před sebou má novou výzvu. „Pro mě je prioritou stále Litvínov. Ať hraju nebo ho budu trénovat,“ řekl novinářům srdcař Reichel.

Jak jste dospěl k rozhodnutí ukončit kariéru?

Dospěl jsem k tomu teď po sezóně. To jsem se to otázkou ještě nezabýval a rozhodl se až teď v klidu dnes ráno (ve středu) a oficiálně to sdělil našemu sportovnímu vedení a ostatním zástupcům klubu a zprávu jsme vyvěsili na web.

Měl na váš konec vliv i Jiří Šlégr, který taky skončil?

Jirky na to neměl vůbec vliv, to říkám na rovinu. Hokejem jsem se bavil dost dlouho, od nějakých šestnácti let. Hokeje bylo v mém životě hodně. Nemyslím si, že bych byl unavený trénováním nebo hraním, ale byl jsem spíše unavený psychicky. Možná výkony v poslední sezóně byli ode mne takové jaké byste očekávali, ale pro mě byl největší problém se psychicky připravit na zápas. To mělo na rozhodnutí skončit vliv.

Co vaše tělo? To si teď hodně odpočine?

Nebude v takové zápřahu jako dříve, ale trénovat budu dál. S tím jsem problém nikdy neměl. Budu se dále udržovat v kondici.

Nemrzí vás, že teď už jako hráč s Litvínovem nezískáte titul?

Ano to byl cíl, který jsem měl, bohužel se to nepovedlo. Myslím si, že jsem vyhrál jiná ocenění, mistrovství světa, dařilo se i na olympiádách. Když se podívám zpět, tak moje kariéra nebyla neúspěšná a za těch pár let co jsem hrál, mě hokej naplnil natolik, že si říkám, že je to možná škoda, že se to nepodařilo, ale na druhou stranu to třeba přijde jinak.

Už můžete vlastně bilancovat, na co budete vzpomínat nejraději ve své kariéře?

Bylo jich mnoho. Ale určitě největší bylo, že jsme v 98 roce vyhráli olympijské hry. To byl největší vrchol. Pak ale také další věci jako první zápas v extralize, první zápas v NHL. Těch momentů je více. Jsou věci na které člověk nezapomene, staly se, ale musím se s tím naučit žít.

Teď vás čeká dráha trenéra. Jaký bude Robert Reichel trenér?

Určitě ne takový jako jsem byl hráč (úsměv), budu trošku jiný. Sám nevím, nerad bych na tuto otázku odpovídal, protože jsem to ještě nezkusil. Ukáže čas jaký budu trenér, zda úspěšný nebo neúspěšný, zda mě nevyhodí po dvou měsících nebo podobné věci. Věřím ale, že mám z čeho brát, ale na druhou stranu se musím také hodně učit. Chci to skloubit abych jako hráč byl i úspěšný trenér. Pokud se to podaří, věřím, že mohu být dobrý trenér.

Pro trenéra je vrcholem trénovat národní mužstvo. Tak dalece ještě asi nehledíte že?

Tak to je určitě daleko. Nad tím vůbec nepřemyšlím a ani přemýšlet nechci. Mám před sebou velkou výzvu a tou je teď Litvínov a co bude dál to uvidíme. Nerad bych předbíhal.

Co říkala na vaše rozhodnutí skončit rodina?

Věděli jaké rozhodnutí udělám, takže je to moc ani nepřekvapilo. Vzali to v pohodě, hokej pro mě nekončí, časově budu stejně vytížený jako dosud.

Byl někdo, kdo vás přemlouvat, abyste nekončil?

Víte to jsou takové řeči, které zní, ale to rozhodnutí udělám já sám. Já jsem si o situaci udělal obrázek svůj, rozhodnutí jsem za sebe udělal jen já sám a nikdo mě do ničeho nenutil.

Bude vám scházet hokej v tom smyslu, že už ho nebudete hrát?

Věřím, že ne. Budu u něj pořád, ale teď už to budu prožívat malinko jinak. Pokud u hokeje vydržím jako trenér budu spokojený. Rozhodnutí skončit jsem učinil letos, nechtěl jsem to prodlužovat na další sezónu, protože bych to stejně jednou musel udělat. Teď to mám za sebou. Hokej budu mít rád do konce života.

Hráči s hokejem končí, ale když teče jejich týmů do bot občas se vrátí na led. Může u vás nastat tato eventualita?

Odpovídá generální manažer Václav Hořejší: Robert se většinou nenechá přemlouvat. Jak už tady řekl, svá rozhodnutí učinil po zralé úvaze a obává se, že kdyby tato situace nastala, tak by musela být hodně hodně závažná k tomu, že se Robert nechá přesvědčit k návratu na led.

Nemáte obavy, že jako trenér těžko zasáhnete do dění na ledě, což jste mohl jako hráč?

Dnes jsem v situaci, kdy vám na tuto otázku nemohu odpovědět, protože jsem to nezažil. Jako trenér vím, že se do zápasu nevrátím, ale zase budu moci pomoct jinak. Na tuto otázku se mě zeptejte spíše po sezóně.

Jaké to je být první den v hokejovém důchodu?

V tom důchodu už jsem chvilku byl, jen vy jste se to dozvěděli až dnes, ale myslím, že je to pořád stejné, trénuji pořád dál. Co se změní je ten fakt, že už nebudu hrát.