Útočník Martin Ručinský včera dorazil v novém černém BMW Alpina B7 na první trénink hokejistů Litvínova na ledě. Zůstal však v civilu. Olympijský vítěz a trojnásobný mistr světa se stále nedal zcela do kupy od lednového zranění ramene. „Ještě nemůžu mít kontakt,“ zdůvodnil svou absenci v tréninku. Všechno je ale na dobré cestě. „Na ledě to zkusím začátkem srpna. Snad to bude v pořádku,“ naplánoval si čtyřicetiletý slavný odchovanec litvínovského klubu.

Věříte, že rameno zátěž vydrží?
Já doufám. Doufám už od doby, co jsem se zranil. Absolvoval jsem dvě operace, cvičím, rehabilituju a zatím to vypadá dobře. Uvidím, jaké to bude na ledě.

Nepůjdete na led s obavou, že si zranění obnovíte?
S tímhle jít na led, tak to by nedopadlo dobře. To nejde. Musím to hodit za hlavu. Už jsem nějaká zranění prodělal, tak vím, co to obnáším. Jde o pár prvních momentů, pak už si na to člověk nevzpomene.

Co byste dělal, kdyby s tím ramenem nešlo hrát? Čekal byste dál?
Možnost, že to nepůjde, tady je, ale já doufám, že to půjde. Jestli to bude trvat měsíc nebo dva měsíce, to se uvidí. Až budu „ready“, tak budu hrát . Doufám, že budu připravený hrát už teď.

Původně jste měl kvůli zranění vynechat jen pár týdnů, ale nakonec jste do sezony už nezasáhl. Proč se to tak táhlo?
Diagnóza byla taková, jaká byla, ale ve skutečnosti jsem to měl uvnitř ramene celé potrhané a muselo se to spravit. Byl jsem na jedné operaci tady a nedopadlo to dobře. Musel jsem odletět do Ameriky na druhou operaci a po ní už se rameno dalo dohromady. Trvalo to, ale doufám, že už to bude dobrý. Žádnou bolest necítím, ale musím to zkusit na ledě, jinak to nezjistím.

Vracet se po tak dlouhé absenci není nic příjemného. Žene vás dopředu chuť do hokeje?
I kdybych už hokej nehrál, tak bych si to rameno stejně musel nechat dát dohromady, aby mi to v normálním životě nevadilo. Chuť do hokeje samozřejmě mám, to jsem říkal už před tím. Pokud to půjde, tak budu dál hrát.

Jak vlastně vypadala vaše individuální příprava? Byl jste kvůli tomu ramenu v něčem limitován?
Komplikace byly v tom, že jsem nemohl dělat nějaké věci, které normálně v přípravě dělám, jako je třeba posilovna. Už se to ale dalo nějakým způsobem dohromady a teď jsem schopný dělat tak 75 procent toho, co obvykle dělám.

V Litvínově došlo během léta k mírné obměně kádru. Jak silný by nový tým mohl být?
To ukáže až liga. Na nějaké prognózy moc nejsem.

Souhlasíte, že ztráta Vopata, který ukončil kariéru, bude citelná?
Roman bude chybět. Byl to tahoun a svým způsobem byl pro mužstvo strašně důležitý. Mrzí nás, že skončil. Bude to ztráta, ale musíme respektovat, že má rodinu v Americe a chce se jí věnovat.

Převezmete po Vopatovi kapitánské „céčko“?
Tohle absolutně neřeším. Není to na mně, ani to není na pořadu dne. Myslím si, že to není vůbec důležité. V kabině je plno hráčů, kteří to „céčko“ mohou mít. Já si na tom nezakládám, moje hra by se s „céčkem“ nezměnila.

Ujmete se alespoň vůdcovské role?
Když něco budu chtít říct, tak to řeknu, ať budu kapitánem nebo ne. V Litvínově je plno takových hráčů.