Dvaadvacetiletý talent se pokusí prorazit do ligy vyvolených v zemi javorového listu, kde jeho slavný otec Robert Reichel v roce 2004 končil v dresu Toronta svou zámořskou kariéru.

„Je vidět, že směr a cíl, co jsem si dal, dává smysl. Jsem za tu šanci hrozně rád, ale ještě je přede mnou dlouhá cesta,“ říká ve videorozhovoru pro litvínovský klub Reichel, který nebyl draftovaný a smlouvy v NHL se dočkal po třech sezonách stráveních v zámoří.

Jak se k vám donesla zpráva, že vám Winnipeg nabízí smlouvu?

Zrodilo se to docela rychle. Před týdnem jsme měli videokonferecni s Winnipegem ohledně předčasně ukončené sezony. V sobotu jsem byl kamarádovi na svatbě a tam jsem se to dozvěděl od táty. Takže se to upeklo přes víkend.

Co vám na to táta řekl?

Táta měl radost. Celá rodina mě podporovala, stála za mnou v dobrých i zlých časech, za to bych jim chtěl poděkoval. Celou dobu to žili se mnou. Cesta od školy po dorost, juniorku, áčko a pak do Kanady nebyla lehká, ale nakonec to mělo smysl. Zase jsem kousek blíž dětskému snu, který má každý, když začíná hrát hokej, že by si chtěl jednou zahrát NHL.

Váš táta odehrál v NHL 830 zápasů, ve kterých nastřádal 630 bod (252+378). Budete chtít na jeho odkaz navázat?

Vím, co táta dokázal a kolik sezon tam odehrál. Pro mě to je zase další meta, abych se do NHL dostal a pokusil se tam udržet, což bude těžké. Ale co je lehkého? Pro mě to je motivace do další práce.

Jak vnímáte srovnání se slavným tátou?

Ze začátku mě to svazovalo. Všichni si mysleli, že hraju jen díky protekci. Nebylo to příjemné. Všichni mě s tátou srovnávali. Chtěl jsem dokázat lidem, co mi nevěřili, že na to mám a že jsem taky dobrej hokejista. Ale nechci si hrát na tátu. Pomohlo mi, že jsem odešel do Kanady. Tam to nikdo neřeší, berou to podle výkonů a ne podle jména. Když jsem se od toho oprostil, tak mi to dodalo sebevědomí. Vyrostl jsem lidsky i hokejově.

Teď máte nakročeno do NHL. Co to pro vás znamená?

Znamená to, že směr a cíl, co jsem si dal, dává smysl. Ta dřina a odříkání se vyplácí. Postupné krůčky, které dělám, jdou správným směrem. Znamená to hrozně moc, ale ještě je přede mnou dlouhá cesta.

Získal jste kontrakt i přesto, že jste nebyl draftovaný…

Za dva roky jsem si vyhrál smlouvu v NHL na farmě. To se taky moc hráčům nepoštěstí. Winnipeg mi dal šanci, za což jsem strašně vděčný. Jsem hrozně rád, že to vyšlo, ale ta cesta ještě nekončí.

V zámoří jste si prošel juniorkou i AHL, takže už víte, jak těžké je se tam prosadit…

Juniorka mi otevřela oči, byl to jiný hokej, ale měl jsem nějaké zkušenosti z extraligy. Druhý rok byl nejtěžší. Přišel jsem do AHL jako bažant a musel jsem si to všechno vyžrat až do dna. Minulý rok jsem se na začátku zranil, vyřadilo mě na to dva měsíce a nebylo to příjemné na psychiku. Ale zvládl jsem to a teď za to sklízím ovoce.