Kde jste se, Jakube, vzal v Litvínově?

Mám komplikace se zády, ve Švédsku se to táhlo asi pět nebo šest dní, tam si s tím nevěděli rady nebo tam alespoň nebyl takový specialista, jako člověk, kterého mám tady v Čechách a spolupracuji s ním již pár let. Po domluvě s generálním manažerem klubu mi umožnili cestovat do Čech. Byl jsem u svého šamana už v pondělí, je za mnou nějaká čtvrtá návštěva a záda jsou o osmdesát procent lepší. Počítám ještě tak dva nebo tři dny a budu zase stoprocentní. Vrátím se zpět do Švédska a budu opět naplno trénovat a hrát zápasy.

Váš šaman, jak o Milanu Javanském mluvíte, pomáhal Litvínovu i v minulé mistrovské sezoně.

Ano, pomáhal i loňskou sezonu a spolupracuje i letos, kdy sem dojíždí každé dva týdny. Je to člověk, který se specializuje na ojedinělé techniky, nejsou k vidění a já mu maximálně věřím, o tom to také je, že vím, co dělá. Na mě to dokázal již několikrát. Svěřil jsem mu své tělo do rukou a dokazuje to i teď, kdy se po těch pár dnech cítím o osmdesát nebo devadesát procent líp.

Teď zpět ke Švédsku, jak zatím hodnotíte své angažmá v Örebro.

Pro mě je to velký převrat, něco nového. Švédská liga je strašně rychlá, agresivní. Je to úplně něco jiného než extraliga nebo KHL. Já bych to přirovnal k americké AHL na větším hřišti strašně rychle se tam bruslí, hráči jsou mladí, agresivní, chtějí hrát, nevypustí ani jedno střídání. Musím říct, že to byl pro mě velký skok.

Vám se tam ale dokonce podařil i hattrick.

Pro mě to není jednoduché si zvyknout, určitě by mi pomohlo mít tam někoho jako třeba litvínovského Robina Hanzla. Kolikrát mi totiž přijde, že je to až moc zbrklé. Bylo by fajn mít k sobě Čecha nebo Slováka, ale ještě se mi nepodařilo přesvědčit trenéry, aby mě dali na led třeba s Liborem Hudáčkem (slovenský křídelník). To si myslím, že by fungovalo, ale zatím se to ještě nepodařilo zrealizovat. Ale hraji tam rád, budu dělat maximum pro to, aby byly výsledky týmu dobré.

Vy jste říkal, že nehledáte velkoklub, že chcete jít tam, kde bude fajn prostředí, kde to bude fungovat. Splnilo Örebro vaše požadavky?

Je to klub, který nemá přehnaná očekávání, chtěli bychom udělat play off, pak se uvidí, kam se dostaneme. Líbí se mi, že se držíme nohama při zemi. Funguje to tam podobně, jako v Litvínově, těším se na každé ráno, je tam výborná parta kluků, nejsou velké rozdíly, je respekt od trenérů k hráčům i obráceně. U generálního manažera jsem se asi nikde nesetkal s takovým přístupem jako má on. Myslím, že jsou na dobré cestě a skvěle to tam funguje. Jinak je to dvě hodiny od Stockholmu, teď když jsem letěl domů, tak otevřeli i lety z Örebra, tak já jsem letěl do Kodaně a pak do Prahy. Za nějaké tři nebo čtyři hodinky jsem byl doma. Navíc letiště mám vzdálené asi nějakých patnáct kilometrů. I z tohoto hlediska je maximální spokojenost.

V Litvínově jste dělal při křtu kmotra novému DVD o loňské mistrovské sezoně. Jak vás klub oslovil?

Dozvěděl jsem se to až dnes ráno od Jirky Šlégra. Za deset minut půl šesté jsem přijel z Mělníka, abych to stihl. Udělalo mi to radost, že si Jirka vybral mě a proč toho nevyužít, když jsem byl zrovna tady (úsměv).

Sledujete na dálku Litvínov? Zatím se mu nedaří podle představ.

Je to strašně těžké, je to omílané každý rok, že sezona po té mistrovské je hodně těžká. Nikdo neočekával, že se tady vyhraje zrovna titul, ale myslím, že klukům chybí takové ty drobnosti, že když to nelepí, tak nehledat chyby, ale spíše sklonit hlavy dolů a dělat jednoduché věci hrát do brány, strážet se, hrát naplno a pak se to ukáže na výsledku. Je potřeba dělat malé krůčky v jednoduchosti, když se pak po šedesáti minutách prohraje, lidé neřeknou ani slovo, když uvidí, že všichni makali.

Jste s místními hráči ve styku? Jak Litvínov sledujete?

Koukám na highlighty po každém zápase, preferuje mi také brácha, jsem v kontaktu s Robinem Hanzlem nebo se Zbyňkem Skleničkou. Také to probírám s Martinem Ručinským, který tady byl párkrát na hokeji, takže mi také říká. Všichni víme a nebudeme si nalhávat, že to není ideální. Ale nikdy nic není ideálního. Jak jsem řekl, tvrdá práce stojí za vším, ať jde o hokej nebo o jiný byznys. Když do toho nedáte všechno, tak nemůžete očekávat, že vám to přinese dobrý výsledek.

Týmu chybí osobnosti jako jste byl například vy nebo právě Martin Ručinský.

Může to tak být, ale to by měla být teď příležitost pro jiné hráče. Proč by takovou osobností nemohl být třeba osmnácti, devatenácti nebo dvacetiletý frajer? On musí mít koule na to, aby to první ukázal na ledě a pak také v kabině. Samozřejmě, že to není jednoduché, aby se někdo oklepal a něco řekl, ale vychází to především od toho ledu když si dovolí na ledě, potáhne tým tam, tak si může něco dovolit i v kabině.