Teď si sedmnáctiletý útočník zvyká na novou situaci. Nastupuje v nejvyšší české soutěži a rozhodně se v ní neztrácí. Na kontě má první branku a taky první domácí premiéru, kdy se v pátek představil tribunám stadionu Ivana Hlinky v zápase s vedoucím Libercem. „Byl to první zápas před našimi fanoušky, ale snažil jsem se na to koukat jako na každý jiný duel," říká Kristian.

Trenéři Vervy ho postavili do třetího útoku s Miloslavem Hořavou a Kamilem Pirošem. „Jsou to skvělí hokejisté. Umíme si dát společně puk a vyhovět si. Jsem za tuto příležitost moc rád. Ale budu hrát tam, kam mě trenéři dají," těší mladého hráče spolupráce se zkušenými borci.
Právě Hořava mu přihrál na první extraligovou trefu, kterou zaznamenal před týdnem. Puk si nezapomněl schovat do své hokejové vitrínky. Když nastoupil poprvé před domácím publikem, tak rozklepaný nebyl. Naopak. Byl to pro něj neskutečný zážitek.

„Hrozně jsem si to užil. Když jsem nastupoval v mládežnických soutěžích, tak na stadionu tolik lidí nebylo. Ale když vjedete na led a stadion je plný, tak je to velká paráda. Naši fanoušci jsou skvělí," smeká před nimi Kristian Reichel. Talentovaného forvarda chválili i trenéři. „Já ho sleduji už delší dobu v zápasech juniorů, hraje stabilně dobře, dává branky. I dnes proti Liberci si odehrál svoje, dobře bruslí. A myslím, že se může jen zlepšovat," řekl na jeho adresu litvínovský trenér Jiří Šlégr.

Rodina je pro mladíka důležitá

Mezi příznivci na litvínovském stadionu nechybí ani Kristianův otec Robert. Když byl Kristian ještě malý špunt a učil se bruslit, tak jeho táta nastupoval v zámořské NHL za Toronto. Mladý Reichel sledoval jeho kariéru od útlého dětství. Teď se role v hokejové rodině otočily – senior sleduje juniora.

„Táta na zápasech v hledišti nechybí. Jen na Moravu za mnou necestoval, to měl celkem z ruky. Moje maminka mi taky fandí. Sleduje na stadionu moje zápasy už od dob dorostu," poukazuje Reichel junior na to, že rodina je v jeho životě hodně důležitá. „Bez rodičů bych hokej nikdy nehrál," dodává.

Reichel senior: Dárek za gól? Ten jsem dostal já, musel jsem platit

Robert Reichel na litvínovském zimním stadionu, kam chodí sledovat zápasy svého syna.

Ve VIPku na litvínovském zimáku dopil kafe a sledoval pod sebou na ledě rozbruslení, kde se mezi hráči ve žlutých dresech proháněl i jeho syn. Robert Reichel ukončil kariéru v roce 2010. Jméno Reichel se ale do extraligy vrátilo s jeho synem. Kristian má na zádech dokonce tátovu 22. „Zdědil jí po mě. Já jsem s tímhle číslem na zádech střílel hodně gólů, tak doufám, že bude i on," vysvětluje Robert Reichel.

Jednu extraligovou trefu už jeho syn na kontě má. „Jestli za první gól v extralize dostal nějaký dárek? Já jsem dostal dárek. Musel jsem zaplatit zápisné," směje se Reichel senior, který musel synovi půjčit, aby mohl přispět do klubové kasy. Mladík ještě tolik nevydělává. Ale jednou by mohl.

„Jestli přemýšlím o Kristianovi a NHL? Teprve teď začal hrát extraligu a srovnává se s dospělým hokejem. Myslím, že se mu vstup do extraligy povedl. Musí na sobě stále poctivě pracovat, hrát svůj hokej a také se mu musí vyhýbat zranění. Pak z něj může vyrůst dobrý hokejista," dodává Robert Reichel.