To bylo tak – tatínek malé Danielky hrál hokej, bratr také. Co s neposednou holčičkou? Ať také prohání puk! „U nás to bylo dané dopředu. Taťka hokeje nejenže hrál, ale i trénoval. Já ho nikdy moc hrát nechtěla, takový rok jsem k němu měla lehký odpor, pak se ale tratil, začala jsem do toho dávat srdce,“ vzpomíná dnes 19letá slečna.

Pomohlo jí, že hrála s kluky. „To bylo to nejlepší, co jsem mohla dělat. Získala jsem rychlost, sílu. Je to s nimi rychlejší hokej. A já hrála hlavně se staršími. V ryze dívčím týmu jsem hrála až v šestnácti. lomové bylo období mladšího dorostu.“

Zlomové podle ní bylo období mladšího dorostu. „To přišly reprezentační kempy, srazy. To bylo někde ve čtrnácti. Pak byl nejvíc zásadní odchod do Švédska.“

Radost českých hokejistek na stadionu v Chomutově.
České hokejistky poprvé v historii postoupily na olympijské hry

Tam se dlouhovláska, která vyrůstala v bílinském klubu HC Draci, vypravila poté, co několik let oblékala dres Roudnice nad Labem. Bylo jí teprve šestnáct.

V klubu MODO patří k nejlepším, hned v prvním utkání zaujala skvělým sólem přes celé hřiště. „Švédsko miluju. Mám v plánu tam pár let zůstat.“

Nedávno měla hlavně olympijský sen, i v únoru by na Hrách chtěla s dalšími Češkami vyhrávat. „Hlavní sen byla olympiáda. Teď chci s hokejem něco dokázat. Ale hokej, to jsou hlavně zážitky, poznávání nových přátel, atmosféra kolem něj. Udělat si jméno je také fajn, ale není to to nejdůležitější,“ tvrdí.

Pejšová prozradila, jak se před utkáním v kabině dostává do pohody. „Mám ráda, když je v ní zábava, když hraje hudba, když se zpívá. To mě naladí.“

A co ještě musí zlepšit? „ Pořád je co zlepšovat! Hlavně klid na ledě. Mám problém, že jsem často zbrklá,“ nechá na závěr na tváři rozehrát svůj kouzelný úsměv.