Ivan Hlinka a Jiří Bubla byli bráni za hokejová dvojčata. Ivan z Louky u Litvínova, Jiří z Horního Jiřetína. Sešli se v žákovským týmu Litvínova, společně to dotáhli až do Vancouveru, kam je až po třicítce pustil komunistický režim ochutnat slavnou NHL. Později se jejich cesty rozešly, o Bublovi nebylo dlouho slyšet. Do vlasti se vrátil až po Hlinkově smrti. Pomáhal s mládeží, zastával funkci sportovního manažera „chemiků". Nyní si už užívá zasloužený důchod.

Hokejový zápas HC Slovan Ústí nad Labem. Ilustrační snímek
Sázky, střet zájmů a podezření z porušení zákona. Hokej v Ústí budí pozornost

Jak se má Jiří Bubla, důchodce? „Užívám si to. Každý den chodím na golf. Moc mě baví, objíždím hřiště. U Barbory, Terezín, Bitozeves a nejradši mám to v Karlových Varech." Když projíždí cestou na golf kolem místa, kde skončil život jeho kamaráda Ivana Hlinky, zastaví se a zapálí svíčku. Společně toho odehráli opravdu spoustu. Na ledě o sobě věděli tak, že spolu mohli hrát i poslepu. A to bez nadsázky.

Kouzlo chemie Hlinka + Bubla bylo jedinečné. „Hráli jsme spolu už od žáčků. Já byl jeho křídlo, to jsem ještě hrál v útoku. Vyrůstali jsme spolu i mimo led," vzpomíná muž, jemuž před časem znovu tleskal plný litvínovský zimák. Při dostaveníčku legend, které za Severočechy odehrály deset a více sezon, ho hřálo u srdce. „Poznal jsem všechny. I ty mladší. Jsem moc rád, že jsme se mohli takhle potkat po dlouhých letech."

Rozhodčí Karel Milec
Zkušený sudí vypráví své zážitky. Zažil jsem na lajně dva opilé asistenty

Kromě golfu tráví Bubla čas dlouhými procházkami. „Já se vždy snažil udržovat. Mám za sebou ale jedenáct různých operací, například mám vyměněnou kyčel. Kvůli tomu už nemůžu na led, mám jednu nohu kratší. Naposledy jsem ležel tři měsíce ve špitále, mám v zádech osm šroubů. Ale nestěžuji si. Vezmu hole a jdu, pohyb pomáhá. A také rád vařím. Vše možné, nemám nic speciálního," usmívá se někdejší reprezentační obránce, otec Jiřího Šlégra, dalšího slavného beka.