„Po olympiádě v Turínu jsem se rozhodl skončit, nemá cenu dělat nějaké návraty. Už také proto, že generace hráčů, se kterými jsem v národním mužstvu hrával, tam už není. Vystřídali je mladí kluci a je na čase, aby to po nás převzali definitivně,“ uvedl sedmatřicetiletý olympijský vítěz a trojnásobný mistr světa v restauraci pražského interhotelu Marriott.

Zdá se, že vás nezláká ani nový kouč Vladimír Růžička, kamarád z litvínovské party…

Reprezentace pro mě byla vždy především obrovská čest, morální odměna, které jsem si nesmírně vážil. Za nároďák bych býval hrál třeba i zadarmo. Vláďa je můj kamarád, ale i kdyby jím nebyl, jsem v souvislosti s jeho novou funkcí přesvědčen o tom, že reprezentace v něm získala nejlepšího trenéra, jakého nyní může mít.

Ve stejné sportovní třídě s vámi byli Robert Reichel, Jiří Šlégr, Robert Lang, Vladimír Machulda, ale třeba i Ivan Hlinka mladší. Neláká vás alespoň návrat do Litvínova?

Všichni jsme byli výborná parta, Robert Lang, který pocházel z Teplic, u nás doma i nějakou dobu bydlel. Nejblíže jsem však měl k Robertu Reichelovi, se kterým jsem hrál v jednom útoku a hlavně k Jirkovi Šlégrovi. Jeho otec hrával s mým tátou závodně fotbal a už někdy od mých tří let jsme společně vyrůstali okolo fotbalového hřiště.

A vztah máte i k Litvínovu…

Určitě. V Mostě jsem se narodil, v Litvínově totiž nebyla porodnice (smích). I když teď žiji, pokud jsem v Česku, asi pět let v Praze, je to pořád můj domov, mám tam rodiče, bydlí tam sestra. Tam jsem vyrůstal, naučil se hrát hokej, chodil jsem do školy. Je úplně jedno, kde potom žiji, ale z mého hlediska je to tak, že nikdy nezapomenu odkud pocházím.

To zřejmě ale v otázce, kde případně bude vaše kariéra pokračovat, nehraje zásadní roli…

O tom co budu dělat dál momentálně intenzivně přemýšlím. Zvažuji rovněž skončení hráčské kariéry, dávám si však na čas, protože to není rozhodnutí, které se dá udělat během několika dnů. Nechávám tomu zatím volný průběh a rozhodnu se hlavně v závislosti na dalším vývoji mého zdravotního stavu a chuti do hokeje.

Po angažmá v St. Louis Blues jste volný hráč a máte nabídky z české, ruské i švýcarské ligy. Ozval se i Chomutov…

Ano, variant je několik.

Jak se nyní cítíte zdravotně?

V současné době mohu dělat prakticky všechno, při hokeji nebo golfu mě nic nebolí, když dělám kliky nebo zvedám činku v lehu na lavici, tak rameno cítím, ale to už budu asi vždycky.

Podrobil jste se po posledním úrazu operaci ramene?

Ne, v Americe taková zranění nyní neoperují, nechávají to samo srůst.

Až bude jednou opravdu jisté, že s hráčskou kariérou skončíte, víte už co budete dělat?

Teď se tyto úvahy v celkových souvislostech stávají aktuálními. Myslím, že budu muset určitě zůstat u hokeje, protože se mu věnuji celý život a nedovedu si představit bez něj žít. Jestli to bude ve formě trenérské nebo jiné, to se uvidí. Momentálně bych však trenéra dělat nešel, zatím mě trénování nebere.

Jisté je jedno, bude to v Česku

Ano, chci žít tady. V Americe jsem sice byl sedmnáct let, ale jsem Čech, cítím se být Čechem a jsem tady doma. Vidím přitom, že to tady není někdy jednoduché, ale zde je můj domov.

JOSEF HOLUB