Vaše civilní zaměstnání mě překvapilo. Jak jste se k pohřební službě vůbec dostal?

K „funebračině“ jsem se dostal vlastně díky tátovi. Ten v tu dobu zavážel rakve právě pro pohřební služby a já zrovna hledal práci. No a táta přišel jednou s tím, že hledají pohřebáka tady v Mostě a jestli to nechci jít zkusit. Šel jsem a už to dělám přes dva roky.

Musíte mít asi silný žaludek, že?

Nic extra k tomu člověk nepotřebuje. Je to především o hlavě než o žaludku. Kolikrát je spíše náročnější komunikace s pozůstalými, kteří zrovna přišli o blízkého člověka, než ta samotná práce. Hlavně není dobrý si tu práci tahat domů a přemýšlet nad tím v posteli. Jak jsem řekl, je to hodně o hlavě.

Jak se civilní život dá skloubit s hokejem? Stíháte tréninky? Co zápasy?

Každá pohřební služba to má asi trochu jinak, ale my máme osmihodinovou pracovní dobu od sedmi ráno do tří odpoledne a potom držíme pohotovost na telefonu. Když mám zrovna pohotovost a je zápas, tak to za mě vezme kolega. Horší je to s tréninky, ty jsou každý den a nemůžu kolegy pořád otravovat, aby jezdili za mě. Takže se mi párkrát stalo, že jsem v půlce tréninku vyměnil výstroj za černý oblek a jel jsem pracovat.

Ale zpět k hokeji. Loni jste se premiérově dostali s Mosteckými lvy do druhé ligy a bylo z toho play off, kde jste vyřadili nepříjemný Jablonec a vůbec jste měli povedenou sezonu na nováčka. Co plánujete v té letošní?

Minulá sezona byla skvělá, sešla se v Mostě super parta a šlapalo nám to dobře. Letos budou ambice stejné, tedy hrát na vrcholu tabulky a dostat se v play off co nejdál, nejdál, nejdál. Uf…(úsměv)