„My jsme chodili pořád, i když mohlo být jen tisíc lidí, a ještě k tomu mimo tribuny na stání. Nejčastěji jsme byli na východní tribuně. S jihem a kotlem se to ale nedá srovnávat,” byl konečně jako ryba ve vodě David. Na hokej chodí už od začátku devadesátých let.
Na jihu byl znovu mezi svými. Přes hlavu si natáhl dres s číslem 22 a jmenovkou Reichel, při úvodní představovačce s nadšením vítal každého litvínovského hokejistu, který se objevil na světelné tabuli nad žlutočerným kotlem.
„Dneska je úterý to bude návštěva tradičně slabší,” tipoval David správně. „V neděli hrajeme s Olomoucí, to možná půjde o hodně, tak bude plno,” dodal a pak už se naplno věnoval fandění s kamarády.
„Héja Litvínov, héja Litvínov!” spustili fans podkrušnohorského mužstva, kterému se v posledních zápasech nebývale daří. Dvojice bubeníků určovala rytmus fandění, stovky hlasivek pak hnaly svěřence kouče Vladimíra Růžičky proti Hradci Králové na zteč. „My jsme jedna velká žlutočerná rodina," pronesla Hanka a vedle ní stojící přátelé souhlasně pokyvovali hlavami.
Podívejte se, jaká byla v kotli atmosféra:
„Chemici” obávané Východočechy porazili 3:2 na nájezdy a v tabulce už jsou desátí. „Bude play off, věřím tomu!” mrkal šibalsky věrný litvínovský příznivec. Kamarádi mu neřeknou jinak než Beruška. „V pondělí jsem byl na Ústí v Litoměřicích, rozhodl tam bývalý hráč Litvínova Trávníček. To je symbolika, jdeme nahoru!” přidal a pak předvedl svůj slavný kousek, při kterém samou radostí leží na zádech a nohama střihá do vzduchu vítězné véčko.
