Šťastný návrat domů
Když na jaře 2001 přestupoval z milovaného Litvínova na Kladno, řada lidí nechápala. „Rozhodovaly mezilidské vztahy," vysvětloval později. Zasvěcení moc dobře vědí, že problémem byla osoba tehdejšího šéfa Vladimíra Macholdy. „Orlík", jak jižní tribuna na litvínovském zimním stadionu gólmana s neodmyslitelným číslem 7 na dresu častovala, tak po 13 sezónách opustil město hokeji zaslíbené. Téměř stejný počet ročníků jej dělí od návratu na český sever. Během uplynulých dvanácti sezón válčil za Kladno, Slavii, Kazaň a Ústí. V nejvyšší tuzemské soutěži přidal ještě 212 startů, celkově se tedy jeho osobní počítadlo zastavilo na 713 odchytaných duelech mezi smetánkou. „Nejlepší léta jsem prožil v Litvínově. Kdyby se tenkrát nezměnil manažer, tak bych tam asi strávil mnohem více sezón. Jsem šťastný, že jsem se zase vrátil tam, kde se cítím doma. Jsem teď šťastný," neskrýval Orct své citové pouto po návratu pod Krušné hory.

Kolena řekla dost
S chytáním je ale konec, specialistu na vychytané nuly trápí kolena. „Mám na něm zničené chrupavky i další věci. Jediné, co je v pořádku, je prý zadní křížový vaz… Doktor mi dokonce říká, že mě do deseti let čeká umělý kloub," prozradil před nedávnem na webových stránkách Vervy Litvínov. „Když jsem měl okolo osmnácti let, byl jsem jeden z prvních brankářů, kteří používali rozkleky. Tomuto stylu tehdy udával směr především Dominik Hašek. Když jsem ale v brance v dětství začínal, chytalo se pomocí různých rozštěpů, vytáčení nohou. Byly to věci, které dnes již absolutně nejde použít. Postupem času jsem se ale svým stylem do těch sedmdesátých let vracel, jak jsem vinou špatných kolen nemohl na zem," bere legendární gólman svůj úděl s humorem.

Finále prý podělal
Do Litvínova přišel z Liberce v roce 1988. Byl čerstvým mistrem Evropy do 18 let. Na šampionátu, který se konal v moravských městech, si ale tehdy nezachytal. Zato se starším dorostem „chezy" po svém příchodu získal zlato. Mezi dospělými se ho ale nikdy nedočkal, byť k němu měl s „chemiky" dvakrát hodně blízko. Nejblíže asi v roce 1991. Semifinálovou sérii se silným Trenčínem zvládl na jedničku, i díky němu byl Litvínov ve finále. Proti Jihlavě ale Orct selhal a mužstvo vedení koučem Hlinkou na vytoužený pohár nedosáhlo. „Finále jsem podělal. Bylo mi 21 let, neměl jsem zkušenosti. Mít tehdy současnou hlavu a tehdejší tělo, odchytal bych to jinak. A mohli jsme mít titul," vyčítá si neustále. O pět let později finálovou sérii se Vsetínem odchytal Franěk, který měl zrovna báječnou fazónu. „Ori" tak nejraději vzpomíná právě na federální ročník 1990/91. „Během semifinále s Trenčínem panovala na stadionu parádní atmosféra, i ty zápasy samotné byly skvělé," naskakuje mu husí kůže po téměř čtvrt století. Tak elektrizující atmosféra tehdy v hledišti byla.

Dočká se rozlučky?
Ještě jednou by si ji v koutku duše přál zažít. Nebo alespoň zaplněné hlediště, před kterým by se rozloučil. Vždyť na jaře 2001 byl pro mnohé jeho odchod z Litvínova bleskem  z čistého nebe. „Nějakou představu mám. S fanoušky se určitě rozloučit chci, zatím je to ale na domluvě s Robertem Kyselou. A asi se to bude týkat i Petra Fraňka, který také s největší pravděpodobností končí. Asi bychom to udělali spolu," říká tónem, z něhož je znát, že Litvínov má opravdu hluboko v srdci.


Orcta uchvátili finští brankáři. Jsou nesmírně mrštní, říká
Zdeněk Orct je jako trenér pokrokový. Používá moderní pomůcky, snaží se pečlivě sledovat vývoj brankářského řemesla, třeba i na internetu.

„Na kanálu YouTube je toho plno. Můžeme si vše v klidu vyhodnotit. Dříve tohle vůbec nebylo, v tom to máme snadnější. Nebyly ani jiné věci, doba šla strašně dopředu." Novinkou je například kamera GoPro, pomocí níž se dá výkon brankáře důkladně analyzovat. „Program vyhodnotí, kam brankář dostává nejčastěji góly, kde dělá chyby."

Orctovy tréninky se dají označit jedním slovem: pestrost. „Nechci, aby to bylo stereotypní, to platí hlavně pro letní přípravu. Je tam gymnastika, trampolína, badminton, hodně věcí s míčem, posilování vlastní vahou. Téměř jsme vyřadili činky, snažíme se, aby i kruhové tréninky byly jiné. V letní přípravě nám jde především o prevenci zranění, ochranu kolen, třísel. Je to zkrátka taková prevence a také zvýšení pohyblivosti," líčí Orct. „Nejméně je v oblibě kardio zóna, čili běhání na trenažérech nebo rotopedy. To pro mě bylo spíš za trest, nebavilo mě to. Myslím, že to nebaví kluky ani teď. Pro fyzičku je kardio zóna ale potřebná, bez ní se chytat nedá."

Kteří brankáři jsou nyní u Orcta v kurzu? „Líbí se mi finští gólmani – Rask, Rinne. Na rozdíl od těch švédských, kde je to o tom být veliký a vykrývat úhly, jsou nesmírně mrštní. Základem teď je výborně bruslit a být pohyblivý. Výborný je také Rus Bobrovskij. Hodně mu prospěl odchod do zámoří. To ale pomůže každému brankáři, ne nadarmo je NHL nejlepší soutěž na světě."

Trenéra litvínovských brankářů na nedávném běloruském mistrovství světa pobavil americký veterán Tim Thomas, přestože poměrně často inkasoval. „Na něm je vidět, jak moc ho ten hokej, chytání baví. Znám to od sebe, měl jsem to podobně. Není to tam vůbec o stylu, je to spíš taková nostalgie. Podívejte se jen na to, v jaké barevné kombinaci výstroje on dokáže v NHL nastoupit. Chytání si zkrátka užívá, možná si z toho dělá srandu."