Jak současnou koronavirovou pandemii prožíváte?

Nikdy bych nečekal, že se dočkám chvíle, ve které budeme muset povinně nosit roušky a rukavice. Nehraje se hokej a ani fotbal, protože na prvním místě je zdraví. Současná opatření chápu.

Sezona skončila nedávno. V litvínovském dresu si musíte připadat jako spasitel. Jednou jste ho zachraňoval v hektické baráži, naposledy v posledním kole základní části…

Mančaft vždycky před sezonou vypadal výborně, ale nevím, kde byl zádrhel. Vedení hledalo nové a nové postupy, jak zabránit špatným výsledkům. Přišel nový trenér s posilami, i přesto jsme hráli okolo posledního místa.

Jak tedy sezonu hodnotíte?

Udrželi jsme se, ale nehodnotím ji jako úspěšnou. Patřím mezi hokejisty, kteří chtějí bojovat o play off.

Odchytal jste 34 zápasů z 52 celkem. Spokojenost?

Celou sezonu jsem nebyl zraněný, což je určitě dobře. Zdravotní nepříjemnosti se mi vyhnuly druhý rok za sebou, takže jsem rád, že jsem mohl chytat.

Vychytal jste jedenáct výher, průměr 3,14 branky na zápas. Co říkáte statistikám poslední sezony?

Hokej je kolektivní sport a výkon jedince nerozhoduje. My jsme společně se Zdeňkem Orctem (trenérem brankářů) a Davidem Honzíkem (druhým brankářem) dělali maximum. Bohužel přišla utkání, ve kterých jsme inkasovali spoustu branek, ale takový je hokej.

Parťáka vám dělal zmiňovaný David Honzík, jak jste ho jako konkurenta vnímal?

Rivalita musí být. Sedli jsem si spolu, hodně se bavíme o hokeji. Ať už to je v kabině či mimo led. Považuji ho za dobrého kamaráda a myslím si, že jsme byli velmi dobrá brankářská dvojice.

O celé sezoně a nakonec záchraně musela rozhodnou až poslední bitva doma s Kladnem…

V Litvínově se razí heslo: Hlavně se z toho nepos…! Ale byla to výjimečná situace, protože se hrálo o všechno. Nakonec jsme to vybojovali a já jsem moc rád, protože hokej do Litvínova prostě patří.