Na jaře to bude už pět let od mistrovského titulu. Od historického mezníku to však s hokejovým Litvínovem jde z kopce. Chemici zažívají pořádný sešup. Dvě baráže sice přežili, jenže letos je situace znovu velmi kritická. Verva je na pokraji sestupu! Litvínovská legenda Robert Kysela ovšem věří ve spásu na poslední chvíli.

„Význam hokeje pro město je obrovský. Litvínov je klub, který do extraligy patří. Věřím, že to kluci ustojí a ligu zachrání,“ říká v rozhovoru pro Deník bývalý generální manažer Litvínova. Právě on je podepsaný pod jediným titulem v dějinách klubu. Dva roky už nešéfuje, přesto ho dění u Krušnohorců enormně zajímá. Nejen proto, že za Litvínov hrají jeho dva synové. Kysela Litvínovu zasvětil téměř celý život.

Litvínovu akutně hrozí sestup. Co to s vámi dělá?

Samozřejmě mě to mrzí. Klub jsem spojil se svým životem a kariérou, jak hráčskou tak manažerskou. Teď mám dva kluky, kteří v Litvínově hrají, jeden za juniory, druhý v základně. Snažím se tam pomáhat s mládeží. Význam hokeje pro Litvínov je obrovský. Držím klukům palce, aby to ustáli.

Před pěti lety jste jako generální manažer dovedl Litvínov až na absolutní vrchol, ale pak hned přišel pád až na dno. Čím to podle vás je?

To, že jsme tenkrát udělali titul, nebyla zásluha jednotlivce na postu manažera, ani jednotlivých hráčů. Byl to výsledek mnoha okolností, které se v té sezoně sešly. Podařilo se mužstvo zkonsolidovat hráči z první ligy, které jsem přivedl z Ústí nad Labem. Ať už to byl Robin Hanzl, Filip Pavlík nebo Tomáš Pavelka. Největší posilou, kterou jsme z Ústí získali, byl Pavel Francouz, který je dneska téměř jednička v Coloradu a jeden z nejlepších gólmanů na světě. Dále se povedlo přesvědčit Martina Ručinského, aby pokračoval v kariéře. Domluvili jsme se s Milošem Hořavou, který je v mých očích nejlepší trenér na světě. V neposlední řadě se během mistrovské sezony vrátil Kuba Petružálek, který nám přinesl údernou sílu do útoku. Těch okolností bylo strašně moc. Mužstvo se dobře nastartovalo, dostali jsme se na vítěznou vlnu a kluci si věřili. Miloš Hořava ve spoluprácis Radimem Rulíkem hráče dobře připravil. Nebojím se říct, že v té sezoně jsme byli úplně nejlepším mužstvem extraligy.

Tahle zlatá parta se ale po titulu rychle rozpadla…

Po mistrovské sezoně skončily klíčové osobnosti. Byl to Miloš Hořava, kondiční trenér Marián Voda, kariéru ukončil Martin Ručinský. Klíčoví hráči střední generace Robin Hanzl a Pavel Francouz odešli na zahraniční angažmá. Odešel i Kuba Petružálek. Jádro mužstva, které bylo těmito klenoty doplněno, zestárlo. Viktor Hübl, Franta Lukeš, Michal Trávníček, to jsou dneska pomalu čtyřicátníci. Mužstvo okamžitě oslabilo a to se na tom podepíše. Tým se nepovedlo doplnit tak, aby se mohlo hrát v horní polovině extraligy a myslet na nejvyšší mety. Nepodařilo se to mně a dneska vidím, že zatím ani Jirkovi Šlégrovi.

Po vaší rezignaci na post generálního manažera přede dvěma lety došlo k reorganizaci managementu a navýšil se rozpočet. Přesto to kýženou změnu k lepšímu nepřineslo…

Já si myslím, že nějaká velká reorganizace nenastala. Jirka Šlégr přebral veškeré moje kompetence a angažoval sportovního manažera Pepíka Beránka. Tento post plnil pod mým vedením Jirka, který vyhledával hráče. Ještě posílili o Rosťu Dočekala. To se ale nedá nazývat velkou reorganizací. Navýšení rozpočtu dovolilo přivést zpátky Kubu Petružálka, Lukáše Kašpara, Karla Kubáta a podepsat Juru Mikúše a další. Byli to zkušení hráči z KHL, do kterých se vkládala naděje, ale bohužel se ukázalo, že tihle hráči nesplnili očekávání. Když porovnáme cenu a výkon, tak to nebylo ono. Snad s výjimkou Kuby Petružálka, který vede bodování klubu a je lídrem mužstva. Doufám, že on bude tím jazýčkem na vahách v tom, že se extraliga udrží.

Nemrzí vás s odstupem času, že jste rezignoval? Navíc když teď vidíte, že ty změny obrat nepřinesly.

Tu zodpovědnost jsem musel přijmout. Od titulu jsme měli jednu pěknou sezonu, kdy jsme skončili pátí, ale v play-off jsme hned vypadli s Hradcem Králové. Plnili jsme důstojnou roli v Lize mistrů. Na druhou stranu dvě sezony se hrála baráž. Nepodařilo se mi sehnat trenérskou náhradu a doplnit mužstvo tak, jak jsem si představoval. Frustrace vedení, hráčů i veřejnosti byla už taková, že si člověk musí říct, že za to bere zodpovědnost a musí skončit. To se nedá nic dělat. Je pravda, že se to od té doby moc neposunulo. Ale ta práce je strašně těžká a já vím, že Jirka dělá maximum pro to, aby s tím něco udělal. Je to běh na dlouhou trať. Je nutné začít mužstvo přestavovat a budovat na mladých hráčích.

Rozebíráte s Jiřím Šlégrem situaci v klubu? Tím nemyslím, že byste zasahoval do dění v klubu.

Žádný vliv na dění v klubu nemám (úsměv). Jirka je dostatečně erudovaný a zkušený na to, aby si s tím poradil. Když si s ním povídám, tak mu řeknu svoje názory, kolikrát se mě i sám zeptá. Jirka potřebuje především klid na práci, aby mohl prosadit svoji koncepci. Samozřejmě je to práce s lidmi a někdy se dostane do situace, že i kdyby se přetrhl, tak když nefungují všichni ostatní, tak je to sisyfovská práce. Jirku znám velmi dobře a vím,že mu na klubu záleží. Ale dneska to není jenom v jeho moci. Teď je to především na hráčích a trenérech. Věřím, že to zvládnou.

Uvažoval jste někdy o návratu vedení do Litvínova?

Neuvažoval. Od mého konce utekla poměrně krátká doba. Pokud budu moct, tak pomůžu. Pro lidi v klubu je to denní chleba, oni jsou tomu dění nejblíž a člověk zvenku ztrácí přehled. Klub musí být především profesionální organizací a musí tam být lidi na svých místech. Jirka se musí postarat o to, aby tam takové lidi měl. Věřím tomu, že pro to udělá maximum. Jak jsem Jirku za svůj život poznal, tak on nerad prohrával. Vždycky se snažil být nejlepší. Věřím,že to Jirka dokáže a extraligu udrží. Pak je potřeba mužstvo omladit, protože věk nejde zastavit.

Nechybí vám každodenní práce v klubu, nebo si teď užíváte „obyčejný“ život?

Mně to chybí. Hokej byl můj život. Teď se sleduju z pozice diváka a fanouška. Chodím skoro na každý zápas. Mám syna v juniorech a na základnu vodím malého kluka, kterého se snažím nějak připravovat, aby jednou byl přínosem pro klub. Sledoval jsem Honzu Myšáka, který vyrůstal s mým klukem a teď se prosazuje v kanadské juniorce. Jsem přesvědčený, že půjde v prvním kole draftu NHL. Je vidět, že v Litvínově dokáží vychovat hráče i takového kalibru jako je Myšák, Reichel nebo Šlégr. Je to klub, který patří do extraligy, a pevně věřím, že se v ní udrží.